Klan bílých rukou | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 27. ročník

Klan bílých rukou

Do rubriky Sport napsala Anna Jančevová (Neděle, 15. listopad 2015)

„Pojedeš se mnou o víkendu na Rabštejn? Chceme tam něco málo vylézt,“ zeptal se mě před třemi lety bývalý přítel. Souhlasila jsem. A tak mě kluci jednu červnovou sobotu nasoukali do sedáku, nazuli do lezeček a řekli „lez“! Pamatuji si, jak jsem se křečovitě držela skály, zoufale hledala madla a zakládala alpská kolínka tam, kam patřila noha. Ještě víc si ale vzpomínám na ten pocit, když jsem vylezla nahoru. Dívala jsem se na špičky stromů zalesněných Jeseníků, pozorovala volně poletující ptáky a z toho pohledu mě mrazilo v zádech.

Ten víkend jsem objevila nový svět. Komunitu přátelských horolezců, kteří přes den lezou na skalách, kde překonávají sami sebe a svůj strach. A večer si pak u ohně s krýglem v ruce o všem nadšeně vyprávějí. Připadalo mi, že jejich přátelství musí být pevná právě tak, jako když na skále hmatají pro dvouprstových chytech. Z toho víkendu jsem odjížděla s jedinou myšlenkou – chci do takové party taky patřit.

A tak jsem se letos po třech letech ocitla na stejném místě s cílem vylézt si znovu „svou“ cestu U Buku. Založila jsem si vlastní postupové jištění, nahoře zacvakla odsedku a spatřila to. Stejný výhled jako před lety, tentokrát ale patřil jen mně, dokázala jsem to sama! Zaplavila mě vlna sentimentu. Došlo mi, že se mi splnilo přesně to, co jsem chtěla.

Večer jsme pak s kamarády horolezci rozdělali táborák, opekli si špekáčky a předháněli se ve vyprávění, kdo co vylezl. A tak jsem se i já rozpovídala o své zvládnuté cestě nahoru a jak jinak než s pivem v ruce.

blog comments powered by Disqus