Nejsem blázen, chůze naboso mě baví | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 27. ročník

Nejsem blázen, chůze naboso mě baví

Do rubriky Minitéma napsala Nikola Světlíková (Neděle, 15. listopad 2015)

Fotograf, cestoval a dobrodruh Tomáš Valnoha se dobrovolně rozhodl odložit boty stranou a vyjít do ulic tak říkajíc naboso. Toho, co si o něm myslí druzí, se nebojí a raději dává přednost psychické pohodě. Ostatně, jak sám říká, chůze naboso ho baví a má z ní radost. A dokud to tak bude, nemá důvod nic měnit.

Tome, co tě přimělo k tomu, abys začal chodit bosky?

Už když jsem byl malý, prababička mi vyprávěla spoustu historek z dětství a já měl nejradši ty, jak její sourozenci chodívali bosky. Neměli doma tolik bot a peníze na více párů pro děti prostě nebyly. Vykládala o tom, jaký to byl pocit cítit pod nohama měkkou a teplou zem. Ale i ty studené a ostré kamínky popisovala vždy jako něco úžasného. Pro mě, pro malého kluka, co měl doma spoustu bot a přezůvek do školy, to bylo zajímavé dobrodružství. Ale i tak jsem to dlouhou dobu jen poslouchal a užíval si chůzi naboso jen v létě u vody.

A kdy tě tedy poprvé napadlo, vyzkoušet to i ve skutečnosti?

Pár let zpátky jsem potkal chlapíka, který na nohách neměl boty. Dali jsme se do řeči a on mi o té jeho chůzi naboso vyprávěl, jako kdysi prababička. Asi právě toto setkání s člověkem, který chodí v dnešním městském životě naboso, pro mě byl impuls, že to vlastně jde. Ale nebylo to tak, že bych přišel domů a vyhodil všechny boty. Naopak, dlouho se nic nedělo a jen mi to leželo v hlavě. Na první pořádnou chůzi naboso si už ani nevzpomínám. Nevnímám to jako něco, co bych si zaznamenával.

Do divadla jenom v botách

Nepovažuješ to tedy za zvláštní věc. Ale existují přesto místa, kam chodíš rád bosky a naopak?

Nemám žádné oblíbené místo. Nechodím naboso pořád, spíš si ty chvíle nějakým způsobem užívám. Jde o momentální náladu. Jsou místa, kam člověk bez bot prostě nechodí. Například když jdete do divadla, kam si oblékáte oblek, vezmete si k tomu i patřičnou obuv. Jsou jednoduše i aktivity, kde to bez bot nejde. Třeba takové lyžování. Bez lyžáků si lyže prostě neobujete.

Který povrch máš nejraději? Dovolím si odhadnout, že rozpálený asfalt to zrovna nebude.

Samozřejmě že nejlepší je nějaký měkký a teplý povrch. Je úžasný pocit chodit v létě po anglickém trávníku nebo mechu v lese. A jak říkáš, ten rozpálený asfalt není fakt nic příjemného. Může to vést až k popáleninám, takže si musím dávat pozor. Když jdu městem, tak si vybírám, kudy půjdu, aby tam byl nějaký kus zeleně, na který v případě nouze můžu přejít.

Dá se tato aktivita skloubit s běžným životem? Například s tvou prací fotografa?

Tohle je obecně hodně těžké. Jsou profese, kde musíte nosit pracovní obuv a chůze naboso je tedy omezená jen na volný čas. Já mám velké štěstí, že mám práci, jakou mám, a mohu chodit, jak chci. Nejsou žádná psaná pravidla, ale když mám schůzku s klientem, může to na první pohled vypadat zvláštně. Lidé jsou k nevšedním věcem dost uzavření.

Myslíš si, že je ta uzavřenost způsobena dnešní dobou?

Na to bych to nesváděl, v každé době bylo něco nevšední. Dnes je běžná věc mít boty, a když je nemáte, všichni se po vás dívají. Občas se mi stane, že mě sjedou pohledem od paty až k hlavě a udiveně koukají, jako bych byl blázen. A tohle je věc, která se mi s klientem stát nesmí. Když už mi hledí na bosé nohy, musím uvést situaci na pravou míru.

Máma už si zvykla

S jakými názory se ještě setkáváš?

Především s údivem. Spousta lidí si myslí, že jsem divný, nebo se snažím upoutat pozornost. Ale takoví lidé se ani nesnaží, a nebo jen nechtějí pochopit, co všechno za tím stojí a proč to dělám. Nejvíc to vadí asi mámě, když jí kráčím se stejnýma nohama, které chodí po špinavém chodníku, pak i v obýváku. Ale už si pomalu zvykla.

Stalo se ti někdy, že by tě za to odsoudili nebo tě bosého nechtěli někam pustit?

Ne, ale slyšel jsem o podnicích, kam člověka nepustí ani ve sportovním oblečení. Jsou to asi i luxusní obchody, například v Praze na ulici Francouzské. Tam ale stejně nechodím, takže se mě to netýká. Odsuzování nějakým způsobem nevnímám.

Považuješ chození naboso za něco, co tě odlišuje od ostatních?

Nemyslím si, že když chodím bez bot, tak jsem jiný. Je to stejné, jako bych tvrdil, že vegani jsou odlišní. Znám jich spoustu a jsou to stejní lidé, jako všichni ostatní – veselí, smutní, umí se bavit i hádat. Jen mají jiný jídelníček. Já mám jiné boty – jednoduše žádné. Takže chůze naboso by mě neměla odlišovat od ostatních. Bohužel ne každý to tak vnímá.

Nohy už mě nebolí

A jaký vidíš hlavní přínos v chůzi naboso?

Asi zdravotní, nebolí mě tolik nohy. Je to něco jako otužování, noha si postupně zvyká na různé podmínky a cítí se tak líp. Navíc se tím procvičují i jiné svaly, které jsou v botách nečinné. S tím souvisí i psychická pohoda. Nikdy jsem sice na žádném vyšetření nebyl, ale sám to na sobě cítím.

Psychická pohoda jde ruku v ruce se spokojeným životem. Pomáhá ti tedy chůze naboso vést tvůj život správným směrem?

Nevydržím moc v klidu a jsem hodně zrychlený. Chůze naboso mi pomáhá zpomalit. Chodím pomaleji, abych na něco nešlápl a neudělal si zranění. Takže to je taková moje práce se sebou samotným.

Nedávno jsi podnikl cestu na Island. Vyzkoušel sis i tam chůzi naboso?

Ano a byla to sranda. Stát bosky ve vodě tekoucí z ledovce není nic moc příjemného. Pokud bych byl špatně naladěný, tak by to bylo vážně utrpení, ale já byl v pohodě. Bylo to mé rozhodnutí pro radost.

Je fakt, že vodu z ledovce u nás jen tak nepotkáš. Ale přesto, dáváš si pozor, kam šlapeš? Přeci jen psí bobek na noze není nic příjemného.

Ano, to opravdu není (smích). Ale jak už jsem říkal, zpomaluje mě to. Když žijete v uspěchané době, kdy na vás tlačí termíny a čas je neúprosný, tak tohle dobrovolné zpomalení přijde vhod. Takže se prostě dívám pod nohy. Přece jen si nechci rozříznout nohy o střep, nebo se přilepit ke žvýkačce.

MEDAILONEK – NASÁZET PROSÍM ZVLÁŠŤ BOKEM MIMO TĚLO ROZHOVORU, DÍKY! :-) POTOM PROSÍM NEZAPOMEŇTE TUTO VĚTU SMAZAT ;)

Tomáš Valnoha (26) Je původem z jižní Moravy. Dnes pracuje jako fotograf, čímž se mu podařilo skloubit koníček s prací. Ve volném čase dobrovolně pracuje pro studentské Radio R. Miluje přírodu, hory, odlehlá místa a stejně tak i naše luhy a háje. Rád a často cestuje, a tak už si vyzkoušel žít v zahraničí. K cestování a jeho životu patří i tzv. městský urbex, který v sobě skrývá kavárenskou kulturu a mnoho dalších aktivit. Tomáš je zkrátka všestranným dobrodruhem, který nevydrží chvíli na jednom místě.

blog comments powered by Disqus