Méně konformity, více radosti ze sebe samého | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 26. ročník

Méně konformity, více radosti ze sebe samého

Do rubriky Neziskovky napsal Přemysl Šimák (Čtvrtek,  3. listopad 2016)

V dnešním světě, kde mezi hlavní měřítka úspěchu počítáme velikost jmění, společenské postavení nebo kolik vlivných lidí známe, velice snadno přehlédneme každodenní starosti a potíže trápící mnohé. Prvních jmenovaných kritérií dosahují podniky, nadnárodní firmy a korporace v čele s „big bosses“, které s obdivem ukazujeme v nejrůznějších prestižních žebříčcích. O ty druhé se starají malé a většinou neznámé neziskovky, jejichž práce je ale často záslužnější. Jaký paradox.

Jednou z takových neziskovek je třeba brněnská Mise naděje. Pomáhá lidem při řešení jejich krizí – ať už jde o seniory, autisty, nemocné či zvířata. Podobně je na tom projekt Green Life, který se zabývá ochranou deštných pralesů na Sumatře a vzděláváním tamních dětí. Obě organizace, byť zaměřením odlišné, mají jedno společné. Jejich členové dělají svou práci dobrovolně, protože jim není lhostejné dění v jejich okolí a zajímají se o osud budoucí generace.

Kolik lidí už někdy o těchto organizacích slyšelo? Kolik ví, jak jejich činnost přispívá k lepšímu životu na Zemi? Je až úsměvné, jak moc nás zajímají nepodstatné věci, které naší společnosti nijak nepomohou. Pánové s napětím očekávají, která automobilka trumfne tu či onu s lepším a výkonnějším motorem do auta. Dámy pro změnu listují stovkami stránek módních časopisů. Nikdo se však nezajímá například o to, že na Sumatře existuje přírodní rezervace, díky které na naší planetě stále ještě nevymřeli některé druhy slonů, tygrů a orangutanů. Navíc se tak děje zásluhou hrstky Čechů. Jindy pro změnu ignorujeme, že stoupající počet seniorů umírajících v naprosté samotě je alarmující nebo že stovky lidí se dostanou do dluhové pasti jen kvůli nedostatečné finanční gramotnosti.

Kdybychom peníze za lesklé obálky fashion magazínů nebo nadupané dvanáctiválce občas poslali nějaké té neziskovce, sice bychom nejspíš nepocítili společenskou pohodlnost a souznění s posledními módními trendy, možná bychom ale cítili pocit vykonaného dobra a prospěšnosti pro okolí. Výběr mezi těmito dvěma možnostmi ale zůstává na každém z nás, a tak se stává, že konzumní priority nakonec vítězí.

blog comments powered by Disqus