Kariéra ve sportu? O tom si radši nech zdát! | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 27. ročník

Kariéra ve sportu? O tom si radši nech zdát!

Do rubriky Sport napsala Viktorie Pokorná (Neděle, 30. říjen 2016)

Být jednou slavným sportovcem, který má miliony na účtu a mraky obdivovatelů. To je snem nejednoho malého kluka či holky. Kluci chtějí být malí Jágrové a Čechové, malé holčičky zase nové Kvitové nebo Koukalové. Devětadevadesát procent z nich si to ale představuje asi tak, že v sobě prostě ze dne na den objeví super talent na určitý sport a bez větší námahy se okamžitě stanou hvězdami. Ó, jak jsou ty děti naivní!

Zkusme si teď stručně shrnout, jak se z takového malého ušmudlaného sportovce stane hvězda světového formátu. Většinou to začíná rodiči. Ani to nemusí být nějací ambiciózní blázni, kteří ze svého dítěte chtějí vychovat mistra světa. To ne. Stačí, aby chtěli své dítě trochu vést k pohybu a přihlásili ho do nějakého sportovního oddílu. To je první krok. Dítěti se sport líbí, nadšeně chodí do kroužku, absolvuje pár závodů, na kterých zázračně vyhraje. A rodiče jsou pyšní.

Pak najednou k rodičům přijde trenér, že je jejich syn nebo dcera velmi talentovaný a má velký potenciál, jen mu chybí trénink a nabídne jim své služby navíc, soukromě. Samozřejmě za příplatek, který často dosahuje astronomických výšek. Ale rodičům dělá dobře, že by se jejich dítě jednou mohlo stát slavným sportovcem nebo sportovkyní a tak platí. A platí. A platí. A dítě trénuje. A trénuje. A trénuje. A pak možná trochu chodí do školy, ale většinou ani moc ne. Pokud mají tito rodiče štěstí a jejich dítě jim v pubertě neřekne, že už ho to nebaví a dál trénovat nechce, za několik let se z něj možná stane onen vytoužený sportovní hrdina, kterému svět leží u nohou.

Teď mám ale otázku. Jak dlouho si myslíte, že se člověk může živit sportem? Do třiceti? Pětatřiceti? Možná, ale jen pokud máte kolem sebe tým doktorů, který vás drží po kupě. Stačí jedno špatné zranění, jedna zlomenina a vaše kariéra je u konce. Ano, sport je bezpochyby zdraví prospěšný a v nějaké míře by se mu měli věnovat snad všichni. Opravdu ale stojí ty hodiny dřiny a odříkání za několik málo let slávy?

blog comments powered by Disqus