Pamatujete si nějakou příhodu se studentem, která vás rozesmála?

Do rubriky Univerzita napsala Simona Dianová (Úterý, 11. duben 2017)

Každý vysokoškolský učitel to dobře zná. Zkoušení, otázka a student, který nezná odpověď. Někdo se ale tak snadno nevzdá! A tak ve snaze hlavně na něco přijít, vypustí nějakou tu perličku, na kterou vyučující jen tak nezapomene.

PhDr. Pavel Pšeja, Ph.D., Mezinárodní vztahy a evropská studia

Pamatuji se na dva úsměvné momenty. Jeden při přijímacích zkouškách na magistra, kde by už člověk očekával určitou odbornou znalost. Otázka směřovala na jednu z teorií mezinárodních vztahů, konkrétně na realismus. Od zkoušeného jsme se dozvěděli, že realismus je literární směr. Historicky nejroztomilejší okamžik jsem ale zažil při písemné zkoušce. Studentka na jednu z otázek odvětila: „To sice vůbec nevím, ale zato vám můžu nakreslit myšáka.“ A ten myšák tam skutečně byl!

prof. PhDr. Josef Krob, CSc., Filozofie

Při jedné z otázek, jaká událost iniciovala Augustinovo napsání O Boží obci, student, který nevěděl, že se jednalo o dobytí Říma Vizigóty, odpověděl, že to byla událost po konzumaci dvou litrů vína. Jednou zase při ústní zkoušce jsem byl trochu zákeřný a řekl studentům, aby si zvolili téma a sami dokázali zformulovat otázku. Jeden ze studentů ale začal žadonit, abych mu otázku raději položil já a on řekne, co ví. Povídám, že takhle to není možné, protože schopnost formulovat otázku na dané téma je součástí zkoušky. „Tak dobře. Vyberu si tedy téma čas,“ souhlasil nakonec zkoušený. „Výborně, tak zkuste nějakou otázku,“ snažil jsem se ho povzbudit. „Třeba přímo ten čas,“ trval na svém student. „Dobře, ale položte otázku. To je věta, co má na konci otazník. Musíte zformulovat větu, kterou se na něco tážete.“ Dlouho přemýšlel, a pak se zeptal: „Jaké jsou zdroje pohybu?“ Chvíli jsem na něj hleděl a říkám: „Tak to už je otázka, ale netrefil jste téma. Sám jste si vybral čas a nyní se ptáte na pohyb. Zkuste něco z tématu čas.“ Znovu usilovně přemýšlel. „Tak třeba, co je to ten čas samotný? Jaká je jeho podstata?“ „Výborně, máme otázku, co je podstatou času nebo jak zní definice času v různých koncepcích.“ On se na mě podíval a povídá: „Co je to čas? Tak to jste mě dostal. Já se spíš učil kauzalitu. To tedy nevím.“ A odešel.

PhDr. Ivana Malovičová, Angličtina

Jednou jsem se skutečně pobavila při písemném testu, jehož součástí byl cizojazyčný poslech. Tématem byl umělec pop-artu Richard Hamilton a jeho dílo. Studentka neznala odpověď na otázku: What is Richard Hamilton founder of? (Čeho je Richard Hamilton zakladatelem?). Protože informaci v nahrávce nepostřehla, zkoušela ji odvodit z názvu díla The Late Works a vzniklo The Light Workers, tedy Světelní pracovníci.

doc. PhDr. Lubomír Kopeček, Ph.D., Politologie

V otázce na charakteristiku Margaret Thatcherové a politiku, kterou ve své straně uplatňovala, se občas člověk dozví úplný opak historické reality. Namísto konzervativce, osoby směřující k minimálnímu státu sázejícímu na patriotismus, člověk zjistí, že to byla vlastně labouristka znárodňující a maximalizující stát.

prof. PhDr. Milada Rabušicová, Dr., Andragogika a pedagogika

Jsou to střípky ze státnic. Studentka odpovídala: „Dříve se vycházelo v morální výchově z platónsko-schelerovské koncepce.“ „Co je to?“ ptám se jí. „Nevím, to jsem nenašla," odvětila zkoušená. „A proč to tedy říkáte?" zdvihám obočí. „Protože jsem to našla.“ Pak mě taky pobavil výrok „Max a Weber s tím nesouhlasili“. Přitom jde o jednu a tutéž osobu, německého sociologa Maxe Webera. A ještě jsem se setkala s nesprávnou výslovností jména. To mě tehdy opravdu rozesmálo. Z významného kritického pedagoga – Paulo Freire – vznikl „Paul Frajer“.

Mgr. Vladan Hodulák, Ph.D., Mezinárodní vztahy a evropská studia

Při zadávání seminárních prací jsem studentům řekl, že mají volnou ruku. Obsah byl zadán, ale nikoli forma. Jedna slečna mi tak napsala pohádku. „Za sedmero horami, za sedmero lesy, byl jednou jeden Mezinárodní měnový fond.“ Při čtení jsem se tak setkal s princem, králem a šlechtou v podobě vedení fondu. Když jsem práci dostal do ruky, říkám si, proč ne? Já to tedy ohodnotím. Maximum bylo 20 bodů. Získala deset bodů za umělecký dojem a osm bodů za technické provedení.