Homo online aneb Jak žije dnešní člověk | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 26. ročník

Homo online aneb Jak žije dnešní člověk

Do rubriky Téma čísla napsala Jana Blahošová (Úterý, 14. listopad 2017)

Kvůli učebnicím nestojím fronty v knihovně, pochvaluje si studentka stahování knih online. Koupila jsem si mobil na internetu a teď mám sice krabičku s jablkem na zádech, ale se spáleným čipem, stěžuje si druhá. Internet přináší spoustu možností, ale také nástrah.

Člověk shrbený, neustále hledící do svítící obrazovky telefonu či notebooku, duší nepřítomen. Tak možná budou za tisíc let popisovat učebnice dějepisu dnešní lidstvo. Anebo jako vzdělané předky, kteří vymysleli brýle pro virtuální realitu nebo hodinky, co změří kvalitu spánku.

Jaký je vlastně online svět? Sociální sítě nás mají podle některých sblížit, zprostředkovat rychlejší komunikaci, usnadnit jinak složité úkony, podle jiných z nás dělají asociální tvory neschopné interakce tváří v tvář. Internet a sociální sítě mají, stejně jako ostatní výdobytky moderní doby, své pro i proti.

Internet nám nabízí nepřeberné množství příležitostí. Může se stát naším pomocníkem, když „googlíme“ informace do školy či práce nebo potřebujeme rychle někoho sehnat. Ale taky kvůli němu víc prokrastinujeme. Těžko hledat studenta, který nikdy nedal přednost chatování s kamarády nebo sledování seriálu před učením. Internet máme neustále po ruce, můžeme ho využívat prakticky nonstop. A o to těžší pro nás je soustředit se na to opravdu důležité.

Život za zavřenými dveřmi? S internetem je to hračka

Internet urychluje naše životy a dává nám možnost téměř nepřetržité komunikace s našimi blízkými. Řadu činností zjednodušil tak, že kvůli nim nemusíme opouštět teplo postele. Pokud bychom se rozhodli, že budeme žít jen doma, za zavřenými dveřmi, nebyl by to zrovna náročný úkol. Na internetu se dnes totiž dá zařídit téměř všechno. Nespočet webových stránek nabízí možnost objednat si něco dobrého k snědku až ke dveřím. Člověk si tak může v pohodlí a teple domova vložit do svého virtuálního košíku vše, co potřebuje, a nemusí se přetahovat o poslední kus zlevněného másla s důchodci v supermarketu nebo stát dlouhou řadu u pokladen, aby nakonec zjistil, že zapomněl koupit třeba čokoládu.

Koho nebaví vaření a zároveň nerad jí před zraky cizích lidí, je tu snadná pomoc. Nabízí se nám velké množství pizzerií, čínských a korejských restaurací, burgráren a asijských kebabů, které vám po telefonické domluvě dovezou pizzu nebo nudle i o půlnoci. Objednat i zaplatit můžeme přímo po internetu. „Jednou jsem si po příjezdu do Brna uvědomila, že jsem doma zapomněla platební kartu a hotovost jsem měla jen na cestu. Takže jsem neměla co jíst ani za co si koupit něco k snědku. Pak mi ale zavolal přítel, který byl zrovna na druhé straně republiky, ať vyjdu z bytu, že na mě venku čeká jídlo. Objednal a zaplatil mi pizzu přes internet, protože věděl, že budu mít hlad,“ popisuje studentka psychologie Veronika Gocieková, jak ji objednávka online uchránila před prázdným žaludkem.

Jídlo si z jídelního lístku vybereme snadno, ošemetnější to může být s oblečením. Od oblečení přes kosmetiku až po elektroniku, nábytek a vybavení do našich obydlí, to vše můžeme mít, aniž bychom zoufale pobíhali po obchodech. Pro někoho noční můra, protože si nemůže danou věc vyzkoušet a ohmatat. Právě velikosti jsou při online objednávání trošku oříšek, protože každý obchod může mít jiný systém. Pak se stává, že nám poštou dorazí šatičky jako pro panenku. Pro jiné jsou e-shopy možnost sehnat něco originálního a také často levnějšího. Studentka mediálních studii a žurnalistiky a sociální práce Andrea Šebelová má na e-shopech ráda přehlednost. „Člověk má klid na výběr a k nakupování se může podle svých časových možností vrátit. Já nakupuji kromě oblečení také elektroniku, takže je pro mě lepší si všechny technické parametry dohledat na internetu, než se neznalými dotazy ztrapňovat u prodavače,“ komentuje Šebelová, proč nakupuje online. Dodává však, že má problém se sdílením osobních údajů. Jelikož objednávka putuje poštou, stránka, z níž nakupuje, často vyžaduje jméno, adresu, telefonní číslo a pokud platíme kartou tak i údaje z ní. „Nakonec to stejně dopadne tak, že je tam napíšu,“ přiznává Šebelová.

Na internetu vedle firem prodávají i lidé, kteří se chtějí zbavit použitých věcí. Na rozdíl od větších společností jim nezáleží na spokojenosti zákazníka, kterého by rádi nalákali i k dalším nákupům. S tím má osobní zkušenost studentka genderových studií Alice Šplíchalová, která si před pár lety kupovala z druhé ruky mobilní telefon. „Slečna, od které jsem ho kupovala, vypadala sympaticky a důvěryhodně. Avšak poté, co jsem telefon vyzvedla na poště a zprovoznila, jsem zjistila, že na něm nefunguje Wi-Fi. Slečna se o tom dále nechtěla bavit. Měla jsem tak za čtyři tisíce telefon, který sice na zádech měl jablko, ale uvnitř spálený čip,“ vzpomíná.

Práci i vztahy zvládají po síti

Ráno vstane a po snídani se vypraví do práce, kde spolu s kolegy osm hodin pracuje. Tento způsob života není realitou pro každého. Internetu znalý člověk se může stát youtuberem, grafikem či bloggerem, spisovatelem nebo provozovatelem e-shopu. Kdo by nechtěl vstát si, kdy chce a určovat si pracovní dobu sám? Tímto způsobem pracuje Vendula Gregorovičová, bývala studentka FSS, která nyní pokračuje ve studiu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. „Pracuju už druhým rokem pro Akademii věd ČR, kde tvořím obsah na web, píšu články a spravuju různé sociální sítě. Ve škole pracujeme na projektu Zlin Design Week, kde jsem loni spravovala Facebook a Instagram a letos už mám pod sebou celou reklamní sekci. Výhodou práce online je, že si ji můžu naplánovat, kdy chci a pracovat z domu,“ vysvětluje absolventka. Zároveň si ale všímá i neduhu práce z domu. „Člověk kvůli tomu hodně prokrastinuje,“ myslí si.

Pokud již máme práci, díky níž nemusíme vystrčit nos z domu, stačí jen najít si nějakého online parťáka. Už je téměř odzvoněno inzerátům v novinách typu on hledá ji, ona hledá jeho nebo on hledá jeho a ona hledá ji. Internetové seznamky připomínají supermarkety. Přidáte svoji fotku, napíšete, jak jste úžasní, jak máte přehršel zájmů a už jen čekáte, zda se objeví zájemce. Online známost si tak našla i Alice Šplíchalová. Nejdříve se musela zbavit několika „úchylů“, pak se však seznámila s příjemným mužem, se kterým měla mnoho společného. „Sešli jsme se a přeskočila jiskra. Vydrželo nám to jen pár měsíců. Kluk totiž postupně začal odhazovat zábrany a vyloupnul se z něj nesamostatný mamiňák. Takže pro mě se šťastně až do smrti nekonalo,“ shrnuje.

Někdy se však můžete seznámit, i když to sami nechcete a nikoho nehledáte. Takovou zkušenost má student mezinárodních vztahů a evropských studií, který by raději neuváděl své jméno. Říkejme mu třeba Adam. Se svou polovičkou se seznámil na Chatroulette, kam si lidé podle jeho slov chodí dělat srandu z ostatních. „Rozuměli jsme si, tak jsme si čím dál častěji volali na Skype a naše vzájemné sympatie se zvětšovaly. Jediný problém byl v tom, že jsme od sebe žili 130 kilometrů,“ popisuje Adam svoji internetovou romanci. Po nějakém čase se setkali a vydrželi spolu dva a půl roku. „Vídali jsme se tak často, jak to jen šlo. Většinou jednou za dva týdny na celý víkend. Tak dlouho to vydrželo jen díky neustálému spojení skrze sociální sítě,“ myslí si student.

Seznamování se na internetu má svá rizika, jak často slýcháme od odborníků. Na druhou stranu jsou šancí, jak najít opravdovou spřízněnou duši. A nejde jen o vztahy romantické. Vždyť kolik lidí má díky sociálním sítím přátelé po celém světě? Můžeme s nimi kdykoliv komunikovat, ačkoliv u nich je noc a u nás den, sdílet své myšlenky, zkušenosti a poznávat cizí kultury.

E-knihy a e-úřady, šetříme peníze a čas

Internet představuje nejen zdroj zábavy, ale také bezednou studnici vědomostí. Přímo doma z našich počítačů a chytrých telefonů vyčteme, jaké bude zítra počasí, co zrovna prohlásil Zeman na Hradě, nebo si ověříme, jestli přednáška začíná opravdu v osm hodin. Online najdeme i knihy a učebnice. Kdo by si knihy kupoval, když se dají zadarmo sehnat na internetu? Trápíme sice své oči zíráním do obrazovek či displejů telefonů, ale ne své peněženky a ani životní prostředí. Navíc nemusíme řešit, jestli si kýžený titul v univerzitní knihovně nerozebrali ostatní spolužáci. Studentka genderových studií a mediálních studií a žurnalistiky Nikola Málková si online už pár publikací našla. „Knížek jsem si stáhla už několik, ale ne všechny jsem dočetla, protože mám raději papírovou formu. Ale buď zrovna v papírové formě nebyly, nebo se mi nechtělo do knihovny,“ říká Málková a dodává, že většinou přes internet získává učebnice do školy.

V poslední době se mluví o další inovaci, kterou by internet mohl nabídnout, a tou je komunikace s úřady a volby přes internet. Stejně jako mohli studenti a akademici Masarykovy univerzity volit své kandidáty do Akademického senátu online, mohli by občané v budoucnu přes internet volit své politické zástupce nebo i prezidenty. S některými úřady se však dá online domluvit už dnes.

Studentka prvního ročníku psychologie Kateřina Kondrysová často využívá službu Úřad bez čekání. „Člověk si může rezervovat přesný čas návštěvy městského úřadu a jednoduše stačí přijít v daný čas,“ pochvaluje si. Kromě toho také využívá plzeňskou tramvajovou kartu. Dřív to byla jen papírová kartička, kvůli které si zájemci museli udělat výlet na pobočku dopravního podniku. Teď se ovšem karta dobíjí i online, podobně jako brněnská šalinkarta. „Je to karta podobná kreditní, k níž si přes internet dokoupíte kupón na jízdné na libovolný počet dní nebo nabijete peníze, za něž si pak přímo v autobuse můžete koupit jízdenku,“ shrnuje Kondrysová.

S pomocí internetu si dokážeme zajistit práci, jídlo i oblečení, najdeme si přátelé nebo si stáhneme do počítače celou knihovnu. Na druhou stranu často bez obav sdílíme důvěrné informace a omezujeme interakce face-to-face. Rozhodnutí, jak moc budeme využívat možností virtuálního světa a jak moc se na něm odhalíme, je na každém z nás.

blog comments powered by Disqus