Zvýšení poplatků chrání zodpovědné studenty

Do rubriky Tribuna napsal (Pátek, 6. květen 2011)

Je přirozené, že studenti se zvýšením poplatků za prodlouženou dobu studia nesouhlasí. Současně by ale bylo férové, aby v této kauze byla prezentována korektní data. Pan Stiburek v rubrice Tribuna (viz Halas č.5/duben 2011) zmínil jako jeden z důvodů prodlužování studia „nedostatek informací“ o studovaných programech.

Autor článku například uvedl, že je problém najít doporučený studijní plán daného oboru bez přihlášení do informačního systému. Není to pravda. Studijní katalogy Fakulty sociálních studií jsou zveřejněny na hlavní stránce fakultního webu a v daném souboru je doporučený studijní plán vždy na konci seznamu předmětů. Podobně článek tvrdí, že nelze zjistit podíl zahraniční literatury v kurzech. Opět to není pravda, protože sylaby předmětů jsou veřejnou informací a každý se k nim dostane přes čelní neautorizovanou stránku univerzitního informačního systému. A to nejenom kvůli certifikátu ECTS label, který Masarykova univerzita získala. Je vidět náročnost kurzu, objem literatury i její případný cizojazyčný původ. A kromě toho jsou obrovským zdrojem informací stránky kateder, dny otevřených dveří, fakultní web a podobně. Zastánci teze o dezorientovaném studentovi, který studuje dlouho, protože neví, jak se věci mají, nicméně tyto zdroje informací nereflektují. Ostatně nezajímá je ani skutečnost, že student má v podstatě rok navíc (např. 3+1 v bakalářském studiu), takže když se skutečně „splete“, tak je schopen po přestupu svá studia bez problémů dokončit.

Podobně nepřijatelné jsou během „kampaně“ proti zvýšeným poplatkům výroky o trestání studentů, kteří vyjíždění do zahraničí. Fakulta dlouhodobě akceptuje odůvodnění zahraničním výjezdem v rámci odvolacího řízení proti vyměřenému poplatku. Stejně jako se snaží a nadále se bude snažit maximálně zohledňovat doložené sociální, zdravotní a další zvláštní důvody. Absurdní jsou také argumenty o manažerských chybách vedení a tvrzení, že fakulta mohla věc řešit dříve. Samozřejmě, mohla poplatek zvýšit již před například třemi roky a jednat preventivně. Ale fakt, že to neudělala, není její chybou, ale snahou o sociální vstřícnost. Dobrovolně se rozhodla nesledovat ukazatel nefinancovatelného studenta dříve, než jej začalo sledovat ministerstvo školství a Masarykova univerzita. Domnívala se, že dokud má dostatek zdrojů, pokusí se umožnit dokončit studium všem studentům. Tedy bez ohledu na to, zda je to jejich druhá, třetí, nebo první škola a zda postupují rychle, nebo pomalu. Nadále ale této vstřícnosti fakulta není schopna, protože během dvou měsíců na přelomu tohoto roku se jí snížily rapidně příjmy a zároveň zvýšily odvody za dlouho studující studenty. Nadále nemůže být vstřícná, protože zdroje, které bude platit za tyto dlouho studující, prostě nemá. Prostředky plynoucí na standardně studující jsou stále nižší. Vedení považuje za správné „netunelovat“ standardní studenty tím, že jim sebere „jejich“ finanční prostředky a odvede je za ty, kteří už dávno mají být na trhu práce. To není manažerská chyba, ale naopak solidní chování vůči těm, kteří odpovědně studují. A rychlost této akce naprosto odpovídá tomu, kdy fakulta a celá univerzita rozpočtové podklady dostala. Možná by ten protest měl být směřován vůči ministerstvu školství, které ostatně také určuje jak a kdy jsou poplatky vyměřovány.

V debatě se ozývá, že vedení má situaci řešit jinak. Nikdy se ale nedozvíme, jak. Fakulta sociální studií i univerzita poskytuje maximum informací, má rozsáhlou síť studijního poradenství a fakulta poplatky stále pomalu zvedala, aby deklarovala, že tento trend odmítá. Co ještě mohla dělat?