Blanka Sauerová
korektorka
Určitě jsem někým. Ale to, že jsem někdo, ještě neznamená, že jsem někdo. Rozhodně ne ve smyslu – tak to je někdo, spíš prostě a jednoduše jsem jen někdo. I když jsem ale někdo, také jsem často nikdo. Jsem někdo a zároveň nikdo a je to zcela logické. Někdy nevím, čím mám být, být někdo nebo být výjimečně i někdo anebo nikdo? Být nikdo nechci, jenže to si nevyberu, nikdo si nevybere, jestli bude nikým. A být opravdu někým neumím. Takže zas tak na výběr nemám. Ono na tom stejně tolik nezáleží, být někdo a být nikdo, to je prašť jako uhoď. Chápete mě, že?!