O modrých houslích, Paganinim a Šporclovi bez šátku

Do rubriky Kultura napsal Martina Pelcová (Úterý, 28. říjen 2008)

Jiskřivá hudba mistrných skladatelů v současné virtuózní houslové interpretaci a prostředí atria Fakulty sociálních studií: to je spojení, které si mohli vychutnat všichni návštěvníci koncertu Pavla Šporcla, který na fakultě vystoupil 2. října při příležitosti zahájení nového akademického roku.

Na koncert vynikajícího českého houslisty s názvem Pocta Paganinimu se začali milovníci hudby scházet už hodinu před samotným začátkem. Dlouho se však do atria fakulty nedostal nikdo kromě šťastných držitelů pozvánky. Bezplatný vstup však přilákal mnohem více posluchačů, než kolik bylo míst v atriu, a proto ti, na které se nedostalo, museli zůstat na chodbě. Nepomohlo ani přimlouvání samotné hvězdy večera.

Po úvodním proslovu rektora Petra Fialy na pódium nastoupil Pavel Šporcl se svými modrými houslemi a ihned, bez zbytečných slov a gest, spustil první skladbu. Kromě titulního Paganiniho sáhl i po kouscích od Bacha, Ysaye či Milsteina.

„Když bylo Paganinimu pět let, strávil každý den dvanáctihodinovým trénováním hry na housle. Když bylo pět let mně, hrával jsem denně pět minut. Z toho jasně vyplývá, že Paganini těch dvanáct hodin na rozdíl ode mě potřeboval,“ prohlásil virtuóz, čímž rozhodně nedával najevo nějakou nadutost. Šporcl si publikum získal civilním vystupováním a odlehčenými proslovy mezi jednotlivými skladbami. Vyprávěl o autorech vybraných skladeb, líčil příhody z vlastních koncertů, neúnavně děkoval a nezapomněl zmínit, jak moc má rád Brno.

Na závěr si pro posluchače nechal lahůdku na dobrou noc v podobě melodie z Pohádek z mechu a kapradí. Náročnou vážnou hudbu tak zpřístupnil i lidem, co spíše než za Paganinim přišli, aby zjistili, který z proslulých šátků bude mít virtuóz na hlavě. Neměl žádný. Koncert odehrál s vlasy staženými do culíku.