Halas - Časopis studentů Fakulty sociálních studiíí

Kultura „Známe se už tři roky, ale intimní vztah spolu udržujeme jen poslední dva měsíce,“ vtipkují Jakub Freiwald a Martin Bartkovský, autoři cestopisného dokumentu Trip do Téčka. Tuším, že se s nimi rozhodně nudit nebudu. — Michaela Dočkalová

Kultura Po semestru a půl stráveném na naší fakultě jsem měla dojem, že kultura tu skutečně vázne. Výstavy pořádá jen katedra environmentálních studií a pravidelná divadelní představení s mým nástupem na fakultu skončila úplně. Nějaká ta událost jednou za čas v podobě přednášky nebo workshopu snad ani nestojí za řeč. V posledních týdnech naštěstí rozvířili kulturní dění Martin Bartkovský a Jakub Freiwald z katedry mediálních studií a žurnalistiky. — Michaela Dočkalová

Tribuna Redaktorky Hripsime Zohrabyan a Vendula Karásková napsaly do Halasu na začátku semestru okénka z Erasmu v Německu a Litvě, ve kterých kriticky srovnaly podobu výuky na naší fakultě s výukou na těch zahraničních. Oba články vyvolaly rozsáhlou diskuzi na facebookových stránkách časopisu. Svůj názor na komentáře redaktorek vyjádřil i bývalý děkan Ladislav Rabušic. Na debatě o založení katedry sociologie mimo jiné veřejně řekl, že kdyby se na fakultě vyučovalo tak, jak autorky textů chtějí, ani by se pro malý počet přijímaných studentů na školu nedostaly. — Ivo Možný

Okénka Pred mojím odchodom na Erasmus mi kolega z redakcie povedal, že Brusel je jedno z najnudnejších miest vo svete, a že odtiaľ určite žiadne okienko nenapíšem. Ja som veľmi rád, že sa mýlil, lebo to logicky znamená, že ja som mal pravdu. — Miroslav Vlček

Okénka If you’re like me, a big part of the reason you became a social scientist was, well, to help society. I’d like to think my work makes a difference in the world. As a teacher, I plant many seeds – seeds of critical thinking, seeds of inspiration and even seeds of dissent – that I hope will blossom. As a researcher, I address a topic that is relevant all over the world – immigrants’ rights movements. — Nadya Jaworsky

Okénka Posledně jsem na tomto místě psal o Týdnu neklidu a problému důvěry. Svou úvahu jsem zakončil – jak už to tak chodívá v publicistickém komentáři – obecným apelem. Výzvou k překonání nedůvěry mezi oběma stranami pojednávaného sporu. No jo, ono se to vyzývá – řekne si čtenář. Ale jak a kde s tím začít? — Roman Vido

Okénka 

Od posledního vydání Halasu fakultní senátoři společně nezasedli, nicméně to neznamená, že by se nic nestalo. Časově nejnáročnější pro nás bylo historicky první hodnocení Stipendijní komise podřízené Studentské komoře senátu. Převážnou většinu práce odvedla komise samotná, ale některé koncepční otázky i detaily jejího fungování jsme ladili za chodu a postupně jsme nacházeli mnoho problémů, které bylo potřeba řešit. 

Neměli jsme na přípravu celého procesu příliš času, tak to podle toho vypadalo – s lhůtami jsme pak nakládali poněkud lehkomyslně. I proto se omlouváme všem žadatelům za některé zmatečné kroky a nedostatky v komunikaci. — Jan Martinek

Věda Deset hodin nejrůznějších přednášek, k obědu uzená žebra, koblihy i gumoví medvídci, učebna polepená „lajkovacími“ samolepkami a dva projektory vedle sebe. Tak vypadal druhý ročník brněnského Politologického barcampu. Jako organizátor akce bych rád dodal několik postřehů a inspiroval další studenty k pořádání vlastních drobných „nekonferencí“. — Jan Martinek

Okénka I started to write a column called “It’s Thesis Time” for this issue. We’ve just passed the draft deadline and I’ve been reading my students’ work about everything from the Westernization of China to Internet memes. But by the time you are reading this, the final versions will be in the IS waiting to be defended and thesis writing will be old news. — Nadya Jaworsky

Okénka V minulých číslech Halasu se objevily hned dva články autorek (Hripsime Zohrabyan a Venduly Karáskové) pobývajících toho času studijně v zahraničí, které svou aktuální zkušenost kladly do kontrastu s tím, čemu jsou uvyklé na své alma mater. Osobnější přístup učitelů a intenzivnější formu výuky uváděly jako to, co na domácké půdě postrádají. Jedna z nich pak tuto absenci připsala přímo na vrub objemu přijímaných studentů, když si v závěru položila otázku „Není ovšem lepší přijmout méně posluchačů, kteří získají hlubší znalosti a neocenitelné soft skills, než být jen továrnou chrlící zástupy absolventů?“. — Roman Vido