Vypustit duši třikrát po sobě

Do rubriky Sport napsal Anita Hofmannová (Pátek, 28. prosinec 2018)

Vypadá to jako step, jenom to nedělá typický zvuk. Představuji vám Riverdance neboli irský tanec. Ukážu vám, co obnáší jeden trénink, jak vypadají soutěže v této disciplíně a představím vám důvod, proč něco tak zvláštního dělat.

„Jenom jedna noha je na zemi, pokud vůbec nějaká!“ nebo „Zůstaň v tom vzduchu dýl!“ Že vám tyhle věty přijdou trošku postavené na hlavu a přemýšlíte, proč by někdo takovou hloupost vypustil z pusy? Věřte mi, tutéž otázku si kladu každé pondělí o půl sedmé večer. Každé pondělí o půl sedmé večer mám totiž trénink irských tanců. „Vybrala jsem si irské tance, protože mě uchvátila ta energie. Líbí se mi ta provázanost s hudbou a taky – nebudu lhát – konečně jsem dostala příležitost vystupovat,“ představuje se instruktorka Bětka.

Občas mě rozčiluje, jak srší elánem a energií, když já se po vyčerpávajících přednáškách sotva doplazím do klubovny, kde trénujeme. Než stačíme protestovat, už s námi poskakuje kolem zrcadel, hecuje nás k běhu, vybízí nás k lepším výkonům a moc dobře vidí, když se snažíme flákat. Dvacet minut uběhne jako nic a zatímco my, jako skupina pokročilých, sotva popadáme dech, ona si utáhne boty a jedním dechem na nás vychrlí, co po nás dneska bude chtít. V téhle části se většinou smějeme, přičemž se Bětka přidá, a potom začne počítat, aby dokázala, že si nedělá legraci.

Před tím, než se do nás snaží nalít jakoukoliv choreografii, kterou sama vymyslela, kontroluje technickou správnost našich kroků. Promenády, trojky, klíče, kolébky, krabi a pointy vám možná zní jako hodně hloupá pohádka pro děti, pro nás je to ale každotýdenní realita.

Bílé ponožky a kýčovité šaty

Postupem času jsem poznala, že Bětka je profík. Naučila jsem se číst pochvaly mezi řádky, což v praxi znamená, že když mi vyčte jen jednu chybu, mám vyhráno, protože ten zbytek podle ní dělám dobře. O to víc bych řekla, že si vážíme jejího uznalého pokývnutí, když dotančíme část choreografie, a jejího následného: „To se mi moc líbilo! Tak ještě jednou. A když říkám jednou, myslím alespoň čtyřikrát.“

Tančím teprve dva roky, takže jsem byla zvědavá, jak to vlastně funguje na soutěžích. Soutěže v irském tanci jsou pro nezúčastněného diváka naprosté vizuální peklo. Často i pro toho zúčastněného. Teď nemyslím kvůli samotnému tanci, ten je totiž z mého pohledu dechberoucí. Mluvím tady o vyčesaných, kudrnatých parukách, které se majestátně tyčí na drobných dívčích hlavách, o bílých ponožkách přilepených lepidlem k lýtkům (ano, tohle se děje) a přezdobených, kýčovitých šatech. Holt tradice.

„V kontinentální Evropě máme čtyři úrovně pokročilosti. Soutěžíš vždy se svou věkovou kategorií a každý tanec se hodnotí zvlášť. Nejsou předem předepsané kroky, ale je daný počet taktů – což znamená, že je určená délka tance a rychlost hudby,“ vysvětluje Bětka. Potom jsou tu pravidla pro oblečení, jako je požadovaná délka sukně, dlouhé rukávy nebo zakryté klíční kosti.

Každý z nás měl jako dítě utkvělou představu, které se držel a snil o ní večer v pokoji. Do mé představy patřili rytíři, hrady a královská klání. Když jsem poprvé slyšela irskou hudbu, měla jsem pocit, že se ocitám někde na britských ostrovech, kolem mě studený kámen, dobové obleky a neuhasitelná touha tancovat. To byl pro mě ten impuls přihlásit se do Démáirtu, což je taneční soubor, jehož lektorkou je právě Bětka.

K čemu je dobrý? Tvaruje nohy

Irský tanec sám o sobě vůbec není tak snadný, jak někdy může vypadat. (Bohužel.) Jsme od začátku učeni, ať se tváříme, jako kdyby vyskakování do výšky a vykrucování kotníků nebyla vůbec žádná námaha, a země pro nás byla jenom jakousi trampolínou, která nám to celé velice snaživě ulehčuje. Ostatně, to patří i mezi vlastnosti, kterými se irský tanec od těch ostatních odlišuje.

„Řekla bych, že ta odlišnost spočívá hlavně v kulturním prostředí, což znamená tradiční hudba a taky to, že tanec byl v podstatě zakázaný. Potom se liší tím, že je nutná vysoká míra preciznosti, jak rytmické, tak i technické, jelikož technika sama o sobě vyžaduje obrovské množství tréninku,“ popisuje svůj pohled Bětka.

Pokud jste někdy o irském tanci přemýšleli, bez rozmyslu vám říkám: „Běžte do toho!“ Je to krásný sport, který skvěle vypadá, pořád je v něm prostor k rozvoji a taky skvěle tvaruje nohy. Jestliže se tak rozhodnete, přeji vám, abyste taky měli svoji Bětku, která vás nechá vypustit duši třikrát po sobě, pořád se jí nebudou zdát vaše vytočené a zkřížené nohy a neustále vám bude lhát o tom, kolikrát tuhle choreografii ještě proboha půjdete. Protože to je to, co vás nutí jít dál a za hranice svých možností. A v osm večer v pondělí si říct, že to za to stojí.