Nakolik je podle vás důležité utváření přátelských vztahů mezi vrstevníky na vysoké škole?
Určitě je to důležité. Stejně tak, jako je důležité utváření přátelských vztahů všude jinde, v jakémkoliv prostředí, kde trávíte velkou část svého času. Jako vrstevníky ale přitom chápu všechny, kdo se na škole potkají, ne pouze ročníkové kohorty nebo stejně staré studenty.
Jsou vztahy z tohoto období v něčem jiné než ty, které mladí lidé navazují na základních a středních školách?
Na základě vlastní zkušenosti si myslím, že kamarádství z vysoké školy jsou trochu jiná, než ta, která si člověk nese ze základní nebo střední školy. Studenti najednou mají možnost potkat množství lidí, kteří se zajímají o podobné věci. Je poměrně velká šance, že potkáte někoho, kdo myslí podobně jako vy, má podobný pohled na svět a považuje za důležité to samé, co vy. Mohou tak vzniknout přátelství a vazby postavené právě na sdílení názorů, zájmů, postojů nebo problémů. Na druhou stranu pochází studenti obvykle z různých měst a z různých prostředí a člověk může hodně nového poznat i skrze takové vztahy. Třeba potkáte někoho, kdo přemýšlí úplně jinak než kterýkoliv z vašich dosavadních známých, a to vás ovlivní na dlouhé období. Naučí vás například číst a vnímat jako důležité věci, které jste předtím nečetli a nevnímali. A je jedno, jestli vám ten člověk po prvním semestru zmizí anebo to bude kamarádství už navždy.
Na vysoké škole získají studenti hlavně kontakty
Zmínila jste poznávání lidí z různých měst. Je rozdíl mezi integrováním lidí, kteří přijdou studovat do nového města a nikoho tam neznají, a studentů, co už ve městě mají přátele z dřívějška?
Zřejmě ano, ale i pro místní je univerzitní prostředí obvykle novinkou, pokud už nestudují nějaký čas například na jiném oboru.
Jsou tedy vztahy z vysoké důležitější nebo stálejší? Mohou například více ovlivňovat budoucnost mladého dospělého, který si právě zvolil svůj kariérní směr?
Zda tyto vztahy člověka více ovlivňují si netroufám hádat. Nevím, asi to je dost individuální. Podle mě jsou důležitá všechna přátelství, včetně těch, která už skončila nebo zeslábla. Vztahy z období studia na vysoké škole taky mohou být důležité, ale přitom je vůbec nemusíte navázat se spolužáky. Navazování přátelství či důležitých a smysluplných vztahů navíc s koncem studia skutečně nekončí.
Měla jsem na mysli, jestli získávání kontaktů na vysoké škole může hrát roli pro budoucí prosazení ve společnosti, například ve smyslu kariérních úspěchů?
Sociální kapitál v bourdieuovském smyslu samozřejmě na škole získat můžete. Určitě funguje uzavírání výhodných svazků zvyšujících šanci na úspěch anebo vůbec na získání placené práce. Mě spíše zajímá, jak v tomto smyslu vysoká škola zvýhodňuje absolventy oproti těm, kdo se na školu neměli šanci dostat. Nebo jak se taková přátelství uzavírají, kdo je schopen je navazovat a využívat a kdo ne. Nerada bych ale smysluplnost přátelství zaměňovala s tvorbou sítí výhodných pro něco, co se označuje jako kariérní úspěch.
Kruhy seznamování neulehčují
Je podle vás smysluplné využívání systému studijních kruhů, ve kterých studenti na některých školách navštěvují všechny hodiny a semináře stále se stejnou malou skupinou spolužáků?
Pokud se bavíme o navazování kamarádských vztahů, zvlášť smysluplné mi to nepřipadá. Kdyby se stalo, že si někdo se svou skupinkou nesedne, stejně bude hledat kamarády spíše jinde. Zkušenost s tím ale nemám.
Proč podle vás tento systém nevyužíváme na naší fakultě?
Nevím, jestli si to dovedu představit. Jak by takové kruhy vypadaly? Šly by vůbec sladit s možností volit si různé kombinace oborů? Studium na naší fakultě je strukturováno jinak. Studující si sami volí velkou část béčkových předmětů, které jim mimo jiné umožňují zjistit, jaká odborná profilace by jim vyhovovala. Sami si také do velké míry určují, kdy je chtějí absolvovat.
Každý student naší fakulty si tedy sám sestavuje svůj rozvrh a prakticky to znamená, že na každou hodinu chodí s jinými lidmi. Může to podle Vás mít negativní dopad na vytváření pevného sociálního zázemí?
Myslím, že možnost sestavit si svůj rozvrh je moc fajn. Jednak kvůli tomu, že škola není to jediné, čemu studující věnují svůj čas a co zahrnují do svých denních a týdenních plánů, jednak kvůli možnosti vybrat si ty předměty, které vás zajímají. Nemyslím si ani, že by to bylo špatné pro vytváření přátelských vazeb. Člověk alespoň potká víc lidí, často napříč ročníky. Je také možné domluvit se s již nalezenými kamarády a kamarádkami na tom, že si zapíšete stejný předmět.
Někdy to tak snadné být nemusí, pokud například studenti mají různé dvouobory.
Ovšem, pokud mají jiný druhý obor, může to být těžké kvůli odlišnému rozvrhu na druhých oborech. Při systému kruhů by se ale dva lidi s různou kombinací oborů v rámci výuky nikdy ani nepotkali. Pokud se s někým potkáváte pouze jeden semestr na jedné hodině týdně a pak hned běžíte domů, velké kamarádství z toho asi nebude. Na druhou stranu, nás studovalo o poznání méně a na kurzech jsme se potkávali asi víc než vy. Největší kamarádství však stejně nebyla z hodin, ale ze společného bydlení nebo z mimoškolních aktivit a akcí. Na jejich základě jsme pak vytvářeli relativně pevné přátelské skupinky napříč ročníky a obory. Některá ta přátelství trvají dodnes, i když jsme skoro každý v jiném městě a máme na sebe méně času.
Těm, co integráky nemusí, bych je nenutila
Jaký je váš názor na pořádání různých integračních kurzů pro první ročníky bakalářského studia?
Myslím, že mohou být celkem přínosné. Skrze neformální setkání umožňují studujícím zorientovat se v tom, co je na škole čeká. Pro mnohé lidi jsou také jednoduše příjemné.
Z lidí, kteří se těchto kurzů zúčastní, často vzniká jádro ročníku. Neznevýhodňuje to ale při zapojování do kolektivu ty, kteří se z jakéhokoliv důvodu takové akce nezúčastní?
Určitě to může být nevýhoda, zvlášť pokud je někdo spíš plachý. Stejně jako je nevýhoda bydlet sám na privátu v Medlánkách, když je většina spolužáků na kolejích v Komárově anebo bydlí v centru v okruhu tří ulic.
Dá se ze sociologického hlediska vysvětlit, proč účastníci integračních kurzů na začátku studia zpravidla zůstanou celou dobu studia nejstmelenější skupinou v ročníku?
Já nevím, jestli zůstanou nejstmelenější po celou dobu studia. Vlastně o tom trochu pochybuji. Odborně to tedy určitě nedokážu vyložit. Ale laicky bych to vysvětlila asi tím, že víkendové akce nabízejí velké množství času na soustředění studentů na sebe navzájem, což na hodinách až tak nejde. Poznají se tedy lépe, mají na co vzpomínat a budou mít asi větší tendenci se na sebe obracet a držet spolu.
Mělo by se konání takových seznamovacích akcí stát pravidlem v každé uměle vytvořené sociální skupině jako třída na střední nebo ročník vysoké školy?
Určitě bych to nepředepisovala a nenutila ty, kteří podobné akce vyloženě nemusí, aby se povinně družili. Nemluvě o tom, že takové setkání představuje pro účastníky také určité finanční i časové náklady.
Studenti se vidí jenom jako masa UČ
Jak hodnotíte to, že studium na vysokých školách je v naší republice do značné míry kvůli vysokému počtu studentů anonymní?
Studenti se podle mě cítí na škole často trochu cize. Mám pocit, že univerzitu nevnímají jako své vlastní prostředí, jako místo, které sami vytvářejí a které by bez nich vůbec nemohlo existovat. Já v nich nevidím klienty čerpající nějakou službu, ale mám dojem, že oni se tak někdy cítí. Nevím, jestli je to pouze jejich velkým počtem nebo spíše tím, jak se vůbec o vzdělávání v současnosti mluví. Často je redukováno jen na cestu, jak si individuálně zlepšit startovací pozici pro takzvaný opravdový svět práce. Z pohledu vyučující se mi někdy zdá, jako by studenti vůbec nepočítali s tím, že si je dokážeme zapamatovat z hodiny na hodinu. My je nevnímáme jednoduše jako masu UČ, ale jako reálné osoby. Možná se tak ovšem vnímají navzájem. Pak spolu mimo hodiny moc nemluví a třeba ani neví, jaké názory a zájmy sdílejí. Takže moje doporučení nejen pro utváření přátelských vazeb je prostě spolu mluvit. Na chodbách, v hospodě nebo kdekoliv je libo, a ideálně o tom, co vás skutečně trápí a zajímá.
MEDAILONEK Mgr. Slavomíra Ferenčuhová, Ph.D.
- narodila se v roce 1980
- je z Bratislavy a do Brna přišla studovat před 12 lety
- studovala na naší fakultě obory sociologie (bakalářský, magisterský a doktorský studijní program) a psychologie (bakalářský studijní program)
- od roku 2008 působí na katedře sociologie
- v roce 2009 odevzdala dizertaci a v roce 2010 ji obhájila
- mluví anglicky, francouzsky, česky a slovensky