Například již ve druhém semestru studia bakalářské sociologie se student setká s podmínkou ukončení předmětu, kterou bez znalosti anglického jazyka není schopen splnit. Aby úspěšně absolvoval Metodologii sociálních věd, musí každý týden odevzdat přípravu v podobě výpisků z anglicky psané „metodologické bible“ od Earla Babbieho. V dalších semestrech angličtiny přibývá a na magisterském stupni už člověk potká český text výjimečně. Bez využití cizojazyčné literatury se také málokomu povedlo napsat bakalářskou nebo diplomovou práci.
Povinnost absolvovat alespoň jeden předmět v angličtině už je potom skoro zbytečná. Od těch „českých“ se totiž liší jenom tím, že výklad na přednášce je v anglickém jazyce a student musí na konci napsat anglicky esej nebo složit anglický test. Informace na něj ale získává z cizojazyčné literatury úplně stejně jako na každý jiný předmět na naší fakultě. Anglický předmět tak dělá těžším jen jeho ukončení v angličtině a riziko, že z přednášek student jasně nepochopí, co se po něm chce. To ale snadno zjistí v sylabu nebo od spolužáků.
Na katedře psychologie dokonce uchazeče do magisterského programu psychoterapeutická studia testují nejen ve znalostech z oboru, ale právě ve znalostech anglického jazyka. Psychologie tedy o otevření anglické alternativy oboru neuvažuje, protože už vlastně jednu má.
Na argument „jsou-li vyučující Češi a mluví-li se na přednáškách česky, pak je to výuka v češtině,“ odpovídám: K čemu jsou přednášky v češtině, když bez angličtiny neodevzdám ani první seminárku? Je to diskriminace studentů, kteří neumí anglicky, i když dnešní doba počítá s tím, že anglicky mluví každý. Jenže na to, jaké má fakulta nároky, pokulhává její nabídka. Angličtina by nemusela být problémem, kdyby fakulta nenabízela jen dvousemestrální opakování angličtiny na středoškolské úrovni.
blog comments powered by Disqus