Disciplinární řádění aneb Za co všechno dostane student padáka

Do rubriky Kultura napsala Michaela Dočkalová (Neděle, 6. listopad 2011)

Disciplinární řád četl málokterý student. Dodržovat ho ale musí všichni. O tom, že jeho neznalost neomlouvá, se každý semestr přesvědčí několik provinilců před disciplinární komisí. Aby bylo prohřešků i potrestaných co nejméně, připravilo Průšovo umělecké-úchylné divadlo představení inspirované právě disciplinárním řádem.

„Dobrý den, paní profesorko,“ zdraví mladá brunetka svou zkoušející po příchodu do pracovny. „Dobrý. Tak se vážená posaďte, ať můžeme začít zkoušet.“ Studentka pokládá před zkoušející krabičku cigaret. Nic. Za chvíli se na stole objeví i láhev značkového vína. Ani tím však dívka vyučující neobměkčí a ústní zkoušce se prostě nevyhne. Ale za pokus to rozhodně stálo, protože disciplinární řád braní ani dávání úplatků nezakazuje.

Podobných scén měli herci připraveno několik. Diváci museli uhodnout, kdo z provinilců by i přes svůj prohřešek před disciplinární komisí uspěl a kdo by naopak musel z kola ven. Letošní divadelní pásmo neslo totiž podtitul: Nejslabší máte padáka. V obměněné podobě ho ale studenti už viděli v podání souboru i v minulých letech.

Neopisuj a opisovat nenechávej

Jak se bránit opisování, když ani zakrývání testu rukou nepomůže? Zkuste to jako studentka ve čtvrtém kole, která použila proti opisování nástroje vskutku netradiční. Ani pět na sebe postavených knih ji však nezachránilo před zvědavým sousedem. Tentokrát byla nejslabší a měla padáka. Stejný osud čekal každého studenta, který od sebe nechal druhého opisovat.

Herecké výkony se v každé z epizod podstatně lišily. V první scéně, kdy student obhajoval svou práci s názvem Bible, byla patrná herecká nejistota dívky, která hrála zkoušející. Měla sice naučenou stručnou odpověď, ale působila spíš dojmem, že si se svým studentem zašla na kafe a neví, o čem si s ním povídat. Například student hájící Marxe ale hrál tak přesvědčivě, že to vypadalo, jako kdyby mu marxistické názory byly blízké i ve skutečnosti.

# Zábava i trápení

Účelem padesátiminutového představení bylo nejen pobavit, ale také poučit publikum. Divák se tak dozvěděl, že nemá ničit školní majetek a nesmí radit ani opisovat. Nic, co by neznal už od základní školy. Poněkud překvapivě ale mohla působit informace, že o lehkých drogách se disciplinární řád nezmiňuje. Přítomní diváci také asi nezapomenou na to, že když se celá aula spolčí proti přednášejícímu, ten nemůže nikdy z boje odejít jako vítěz.

Kvalita jednotlivých skečů byla ale nesrovnatelná. Zatímco u jednoho se smálo celé atrium, na druhý se téměř nedalo dívat. Smysl některých scén navíc nebyl tak docela pochopitelný. Co představovala baletka pomáhající svému omdlévajícímu kolegovi? Omdlévat se snad nesmí? V rámci možností však mohli diváci odejít spokojeni. Nehráli jim profesionálové, ale jen amatérští herci, kteří se snaží rozesmát i poučit, ale především zachovat tradici divadel na naší fakultě.