Pavel Šíma: Když jsi v senátu, můžeš zajít na kafe i s rektorem

Do rubriky Univerzita napsala Marta Ošmerová (Úterý, 6. prosinec 2011)

S úderem půlnoci se otevřely dveře virtuální volební místnosti a studenti naší fakulty mají možnost zvolit své zástupce do univerzitního Akademického senátu. Co ale takový senát vlastně dělá? O oficiálních pravomocech, ale hlavně neformální činnosti, mluvil odstupující studentský senátor Pavel Šíma.

Co vlastně Akademický senát dělá a jaké mají studentští senátoři pravomoce?

Oficiální pravomoce studentské komory jsou vymezené předpisem. Volíme rektora, můžeme ho i odvolat, schvalujeme rozpočet a všechny univerzitní předpisy. To ale vůbec není hlavní náplní naší práce. Důležitější je, jak svou pozici sami uchopíme. Já jsem měl štěstí, že se ve studentské komoře sešla parta aktivních, schopných lidí, kteří pracují mnohem více, než musí. Scházíme se i mimo oficiální zasedání, vydáváme různá stanoviska a celkově hrajeme dost aktivní roli. Vyjadřujeme se i k podnětům, které přicházejí z ministerstva školství.

Takže máte například připomínky k nějakému návrhu a doufáte, že dojde k jejich prosazení.

Ano, ale není to jen v rovině doufání. Ve studentské komoře je nás osmnáct a v zaměstnanecké komoře je senátorů dvacet sedm. Docházka zaměstnanců není tak vysoká, jako ta naše. Často se tedy stane, že ke schválení nějakého předpisu potřebují hlasy studentů. Pokud se my rozhodneme, že ten předpis neschválíme, a nehlasujeme, často neprojde.

Kdy k tomu došlo naposledy?

Uplatňujeme to, jen když jde opravdu o něco zásadního. Naposledy jsme před několika měsíci podávali návrh, aby důležité dokumenty byly studentům doručovány i e-mailem, ne jen poštou. Když je student na zahraničním výjezdu nebo se již nezdržuje v místě trvalého bydliště, vůbec se třeba nemusí dozvědět, že ho vyhodili ze školy. Nechtěli nám to přijmout kvůli nějakým technickým záležitostem. Proto jsme zablokovali jiný předpis a udělali jsme takový politický obchod. Schválili jsme jejich předpis teprve, když oni podpořili ten náš.

Jarní volba rektora byla dost vypjatá. Několik učitelů nehlasovalo a stávající rektor Mikuláš Bek byl zvolen jen o jeden hlas. Co si o tom myslíš?

Tehdy jsem to označil za hanebnost ze strany učitelské komory. Do dneška si na tom trvám, i když jsem za to od nich schytal kritiku. Kdyby někteří ze studentských senátorů ve třetím kole nehlasovali proti svému přesvědčení, nemusel být zvolen ani jeden z posledních dvou kandidátů a byly by vyhlášeny úplně nové volby. Doteď nedokážu pochopit, jak mohli někteří učitelé nehlasovat a upřednostnit tak nějaké své zájmy. Ve volbě rektora jsme tedy sehráli naprosto určující roli. Vyžadovalo to i spoustu našeho času a nervů, protože některým kolegům bylo z různých míst naznačováno, jakým způsobem mají volit. Nebylo to nic příjemného.

S prací v senátu jsem spokojený

Nedávno Akademický senát schválil nový Studijní a zkušební řád. Jednou ze změn bylo zvýšení kreditů pro postup do dalšího semestru na dvacet. Proč došlo k takovému zpřísnění?

Tisíce studentů na naší univerzitě neúměrně protahují studium, proto vznikla potřeba vytvořit přísnější řád. Souhlasili jsme se zvýšením kreditů z patnácti na dvacet, ale chtěli jsme, aby byli postihováni jen ti studenti, kteří se flákají. Mohlo se stát, že by byl postižen i ten, kdo si třeba v prvních čtyřech semestrech ukončil předměty za 170 kreditů a pak si nechal čas na diplomku, která ale byla jen za dvanáct kreditů. Proto jsme prosadili, aby se to netýkalo těch, kteří mají alespoň třicetkrát více kreditů než absolvovaných semestrů. Navýšení na dvacet kreditů tak dopadá na studenty flákače, ale už se netýká těch, kteří si zvolili jinou studijní strategii.

Členové Studentské komory jsou aktivní i navenek. Založili jste portál LeMUr.mu a Studentské poradce. Co vás k tomu vedlo?

Když má normální student na univerzitě s něčím problém, nemůže zajít za rektorem nebo prorektorem a začít mu plakat na rameno. Nicméně když jsi v senátu, tak s tím prorektorem můžeš zajít třeba na kafe nebo na pivko a začít s ním ten problém řešit. Tím, že jsme měli otevřené dveře a větší pole působnosti, jsme si mohli dovolit začít podnikat iniciativy, které našemu mandátu v podstatě nepřísluší. Byl založen studentský portál LeMUr.mu, který týdně vydává několik článků věnujících se univerzitnímu dění. Za nejgeniálnější počin považuji Studentské poradce, protože ti vyřeší tisíce individuálních problémů studentů naší univerzity ročně.

Na konci roku ti vyprší mandát. Budeš se o funkci v Akademickém senátu ucházet znovu?

Na jaře budu končit studium, takže teď kandidovat nebudu a dám prostor nové mladé krvi. Kdybych nekončil, tak bych samozřejmě chtěl pokračovat dál, protože práce v senátu mě baví a přijde mi smysluplná. Jsem hodně spokojený s tím, čeho se nám podařilo dosáhnout. Myslím si, že jsme naší prací reálně pomohli studentům na univerzitě a vůbec toho vynaloženého času nelituju. Koneckonců jsem šel do voleb s tím, že budu univerzitě a hlavně studentům nějakým způsobem sloužit.