Kdo si svobody neváží, ten si ji nezaslouží

Do rubriky Univerzita napsala Vendula Karásková (Úterý, 29. listopad 2011)

Počasí svátečního listopadového dne k večerní procházce moc neláká. I přes zimu zalézající za nehty se ale před šestou hodinou schází k moravskému náměstí hloučky lidí, z nichž někteří nesou lampiony. Přestože většina z nich jsou studenti, na lampionový průvod k uctění a připomenutí výročí událostí spojených se 17. listopadem přicházejí i maminky s malými dětmi. „Takováhle zima byla i v osmdesátém devátém, pamatuju si, jak jsme mrzli na Svoboďáku,“ vzpomínají dvě účastnice demonstrací před dvaadvaceti lety. „Já jsem tehdy jako tříletý prý chrastil klíčema s našima,“ doplňují jejich vzpomínky přítomní z mladší generace.

Stejně staří jsou i organizátoři z Nadačního fondu studentů Filozofické fakulty, kteří v reflexních vestách procházejí mezi lidmi, rozdávají taháky s textem české, slovenské a studentské hymny a zapalují svíčky. „Mezinárodní den studentstva byl vyhlášen v roce 1941 v Londýně při příležitosti druhého výročí událostí, k nimž došlo mezi 28. říjnem a 17. listopadem 1939 v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava,“ zahajují proslovem připomínkovou akci Viktor Grossmann a Vojtěch Borek ze studentského klubu Masarykovi historici. Připomenou tak více než dvousethlavému zástupu, že tento den se stal jediným dnem mezinárodního významu s českým původem. Po bezpečnostních pokynech průvod doprovázený policisty zastavuje dopravu a vyráží směrem k Lékařské fakultě, kde se před Masarykovou sochou poprvé zastavuje. „Když bylo před dvěma lety výročí sametové revoluce, byl průvod skoro nekonečný. Pro takovouhle akci je nejtěžší vyběhat všechna povolení na úřadech,“ vypráví po cestě hlavní koordinátorka Kristýna Pecinová, která třetím rokem studuje dějiny umění.

Studenti sportovky s lampionem do zimy nevyšli

U sochy našeho prvního prezidenta organizátoři zapalují svíčky a vysvětlují průběh dvaasedmdesát let starých událostí vedoucích na počátku druhé světové války k uzavření českých vysokých škol. Po cestě ke druhému zastavení před Filozofickou fakultou jsou slyšet zadumané hlasy. Tíživá historická fakta dokreslují světla svíček v lampionech a atmosféra nutí každého účastníka přemýšlet o dramatických událostech, které se na těchto místech odehrávaly. Zamyšlené věty účastníků ale prolamuje i veselá angličtina. „Je mi líto všech věcí, které se tady staly. Obdivuji české studenty, že na to nezapomněli a vyšli do ulic i dnes,“ dělí se o zážitky výměnná studentka Kathryn Stockmann z Kanady.

Právnická fakulta působí v chladném večeru nehostinně. Není těžké představit si, proč se po uzavření vysokých škol stala sídlem Gestapa. „Tímto místem prošlo během války v podstatě nezjistitelné množství lidí, kteří sem byli sváženi z celé Moravy k výslechům a soudním procesům,“ doplňují organizátoři. Masarykovi historici dnes alespoň zjišťují, z jakých fakult jsou účastníci průvodu. Nejvíc studentů se hrdým voláním hlásí za Filozofickou fakultu, početně jsou zastoupeni i právníci nebo přírodovědci. Když ale průzkum dojde k Fakultě sportovních studií, rozhostí se mezi účastníky ticho. „Je docela vtipné, že ze sportovky se nikdo neúčastní. Mě se takovéhle připomenutí historických událostí moc líbí, o spoustě věcí jsem vůbec nevěděla. U nás v Bratislavě studenti žádnou podobnou akci neorganizují,“ svěřuje se Ivana Rapošová studující sociologii a mezinárodní vztahy.

Z kolejních pokojů byly mučírny

Hned na dalším zastavení před Kounicovými kolejemi Vysokého učení technického se ale mezi účastníky vrátí rozechvělá a emotivní atmosféra. Stojí totiž na místech, odkud fašisté 17. listopadu 1939 deportovali ubytované studenty do koncentračního tábora Sachsenhausen. Jejich pokoje pak používali jako vězení nebo mučírny a na dvoře vězně veřejně popravovali. Organizátoři v mrazivém výkladu zmíní i popravu desetiletého kluka – asi takového, jaký se teď před kolejemi klouže s lampionem po náledí a bezstarostně volá: „Mami, podívej, jsem jako hokejista!“ Zastávka k zamyšlení a zapálení svíček tady trvá déle než na ostatních místech.

Naposledy se lehce prořídlý dav zastavuje před kostelem na Kraví hoře. „I dnes je potřeba se stavět aktivně ke svému studentskému i občanskému životu, abychom se již nikdy nemohli stát nástrojem v rukou mocných. Kdo si svobody neváží, ten si ji nezaslouží a ten ji také ztratí," apelují na závěr na účastníky Masarykovi historici. Ve zkřehlých rukou se pak objevují papírky s texty hymen a sborový česko-slovenský zpěv důstojně zakončuje celý slavnostní průvod. Část studentů odchází do blízkého kostela na studentskou mši, část odjíždí čtyřkou do centra na afterparty. Lampiony zamyšleně zhasínají až v tramvaji.