Je čtvrtek 24. listopadu, jedenáct hodin. Vstupuji do osvětlené auly, kde je již v plném proudu přednáška Standardní víno, standardní rybaření, standardní medicína. S překvapením zjišťuji, že mezi příchozími nejsou skoro žádní studenti. Nálada je velice uvolněná, s akademickým nadhledem přednáší Jan Žaloudek, který zdůrazňuje pití jako společenský akt za účelem prožitku, nikoliv opilosti. Udivuje mě četnost, s jakou může být víno konzumováno. Pětkrát až šestkrát týdně mohou požívat ženy až tři a muži čtyři decky tohoto výtečného moku. Nezbytnou součástí vína je alkohol, bez něj postrádá svojí specifickou chuť. Jak říká Jan Žaloudek: ,,Nealkoholické víno se mnou nic neudělalo a ještě tři dny mi bylo špatně.“
Návštěvníky konference jsou ve velké míře formálně oblečení lidé okolo čtyřiceti let. Mnoho z nich si při přednáškách pořizuje výpisky, některým chybí poobědový šlofík a nenápadně přimhouří oko. Na zdi jsou promítány pohledy na vinice a sklípky, které se prolínají s ukázkami z přednáškových sálů, kde pozornost upoutává graf s názvem Pocit štěstí podle vinařských regionů. Taktéž se diskutuje o víně jako zdroji intelektuálního požitku. Konzumace vína se dá opravdu brát velice široce.
V odpolední části se návštěvníci, jejichž počet výrazně poklesl, seznamují se souvislostí vína a kriminality, dále se dozvídají o podobnosti vína a sýrů, či zajímavé informace o patronech českých vín. Taktéž mají možnost nahlédnout do zcela unikátních prostorů vinice Gotberg i do celého procesu tvorby vína, reklamy a sloganů. Celá konference by se dala shrnout citátem: Kdo už o víně něco ví, tak především ví, že nic neví.
(autor:
Aula praskala ve švech)