Když občas procházím školou a koukám kolem sebe, je mi chvílemi až těžko uvěřit, že lidé tak rozdílní mohou vůbec studovat na stejné fakultě. Tkví v tom však nesmírná krása. A spousta z nás se velmi intenzivně snaží být stoprocentně sami svými, dělat věci neotřele, nenechat si do života kecat přestárlými autoritami. Jenže to není jenom tak, vážení! Pamatujete ještě na pohovku Roberta? Posledně vzpomínal na staré dobré časy, teď pro změnu nechápe ty dnešní mladé… Stává se z něj tak trochu morous.