Masarykovy debaty se blýskly aktuálním tématem a plytkými argumenty

Do rubriky Ostatní napsala Hripsime Zohrabyan (Neděle, 26. únor 2012)

Je první den nového semestru. Sál B. Bakaly je přeplněn diváky. Vysokoškolské poplatky – žhavé téma před chystaným týdnem neklidu – přilákalo nejen studenty.

Před vstupem do sálu vhazují návštěvníci do připraveného boxu souhlasné či nesouhlasné názory s tezí, že vysokoškolské studium má být zpoplatněno. Krátce po 17. hodině zahajuje moderátorka Zuzana Melcrová debatu. Představuje obhájce teze poslankyni TOP 09 Annu Putnovou a ekonoma Daniela Münicha. S opačným názorem vystupuje socioložka Tereza Stöckelová a senátor ČSSD Marcel Chládek.

Normální je platit. Tečka.

Putnová zahajuje sedmiminutovou úvodní řeč. „Vzdělaní lidé žijí déle a jsou šťastnější. Bezplatné školství je pokrytectví,“ umocňuje svá slova první řečnice. Mluví obecně. Její argumenty jsou prázdné, poslouchají se však hezky.

Stöckelová se zaměřuje na jednotlivé problematické body a na příkladech z Ameriky ukazuje, že školné slouží k obohacení vedení univerzit a zvýšení zadluženosti studentů. „Vzniká tak finanční bublina větší než před dvěma lety s hypotékami,“ upozorňuje socioložka. Vypichuje i několik zásadních nedostatků nového věcného záměru o vysokých školách. Platit by měli i studenti registrovaní na úřadu práce, kteří nejsou výdělečně činní.

Daniel Münich představuje deset důvodů, proč platit školné. „Normální je za vysokoškolské vzdělání platit.“ Školné podle něj neplatí studenti, ale dobře vydělávající absolventi. Proč by však studenti měli platit, když není garantováno, že se tím zvýší úroveň výuky?

Slovo dostává senátor Chládek a opět slyšíme známky deformace z povolání. Posměvačným tónem hodnotí ministra Dobeše nebo reaguje na některá tvrzení Putnové. „Vysoká škola ani dnes není zadarmo. Průměrné náklady vysokoškolského studenta se pohybují okolo šesti až deseti tisíc korun měsíčně,“ upozorňuje Chládek.

Školné nezaručuje kvalitnější výuku

Po úvodních proslovech vyhlašuje moderátorka výsledky hlasování. Celkově na začátku svůj názor vyjádřilo 291 lidí. S tezí souhlasí 31 procent, proti je 51 procent a 18 procent neví. Následují otázky publika a diskuze mezi pozvanými hosty. Z debaty vyplývá, že zavedení školného nemusí zlepšit kvalitu výuky. Školné také okamžitě nevyřeší problémy vysokoškolského vzdělání. Z táboru obhajující tezi je alespoň Münich upřímný a nekrmí přítomné pohádkou o zlatém praseti. „Neslibuji, že to pomůže, já to totiž nevím.“ Chládek konstruktivně pobízí přítomné. „Pojďme řešit školné tak, aby šlo dopředu. Ne aby se naklánělo doleva nebo doprava podle vládnoucí strany.“

Münich považuje školné za příspěvek, nikoliv za dluh. Putnová opět přichází s báchorkou o sociálních a prospěchových stipendiích. S ohledem na nynější podobu zákona o finanční pomoci studentům je těžko jejím slovům uvěřit. Navíc nikdo nemůže přislíbit, že školné bude nadstandard k příspěvkům od státu a ne jejich náhradou. Diskutující se však shodnou alespoň na tom, že návrh reformy vysokoškolského vzdělání je nepřijatelný. Závěrečné hlasování ukazuje, že publikum více přesvědčila strana vystupující proti tezi. Taktéž to ale může znamenat i to, že studenti dokáží kriticky myslet. Ideologicky plytké věty se slabými argumenty pro školné je nepřesvědčily.

„V debatě nevznikla k tématu relevantní série argumentů a protiargumentů. Vše se odehrávalo na úrovni poněkud roztříštěných a individualizovaných tezí jednotlivých účastníků diskuse,“ vysvětluje jeden z diváků a student sociologie Michal Jašek. Podobný názor má i student mezinárodních teritoriálních studií Jan Sádlo. „Strana proti tezi naprosto nerespektovala pravidla debaty a nedokázala se držet ani obecné slušnosti, i když s některými názory jsem se musel ztotožnit. Druzí dva řečníci diskutovali k tématu jen o trochu víc, ale zato s pro mě prázdnými argumenty. A nikdo je pořádně nedonutil držet se nastavených pravidel,“ hodnotí Sádlo i výkon moderátorky, která neumí skloňovat slovo teze, ani uvozovat větu vedlejší.