Ještě než jsem v lednu podepsala přihlášku na magisterské studium sociální práce, věděla jsem, že chci příští jaro odjet na Erasmus. Nebyl důvod, abych o svém plánu pochybovala. Nastupovala jsem s čistým štítem, pouhé dva áčkové předměty z jarního semestru jsem si chtěla zapsat hned na začátku studia, abych mohla za rok v klidu odcestovat. Na další čtyři podzimní povinné kurzy by mi tak zbyly celé dva semestry studia v Brně.

Můj záměr se však stal neuskutečnitelným ještě dříve, než jsem poprvé usedla do posluchárny. Po zapsání ke studiu jsem se totiž do áčkových předmětů nedostala. Jako právě nastupující student bez jediného kreditu jsem pochopitelně počítala s tím, že zajímavé volitelné kurzy budou už obsazené. Nenapadlo mě ale, že kapacitní omezení se vztahuje i na povinné kurzy, bez kterých není možné studium absolvovat.

Ještě v den zápisu jsem tedy požádala o výjimky a patřičně je odůvodnila. Bleskurychle mi přišly obě odpovědi – žádosti se zamítají z důvodu vyčerpané kapacity předmětů. V jednom případě bylo maximum zapsaných studentů 37, ve druhém 47. Už z čísel je patrné, že deset lidí si nemůže oba předměty zapsat v témže semestru, ale od druhého kurzu ho dělí dvanáct měsíců.

Proč jsou povinné předměty kapacitně omezené? Možná je to jednoduše kvůli nedostatku fyzického prostoru. Pak ale nechápu, proč počet přijatých studentů neodpovídá kapacitám kurzů. Třeba by pomohlo, kdybych si na přednášky nosila vlastní židli…

Na Erasmus jsem se skutečně dostala. A boj o povinné předměty vzdala. Nakonec jsem si zapsala dva áčkové předměty z jiného oboru na stejné katedře. Komu jsem tam asi zabrala místo? Ze zjištění Alžběty Mrázové vyplývá, že by můj problém vyřešila osobní domluva s vedoucími kurzů. Vzkaz od vyučujících tedy zní: Pokud vás vyhodíme dveřmi, vraťte se oknem. A nenechte se zastrašit větou „Stávající kapacita předmětu je zcela vyčerpaná a výjimky udělovat nebudu.“ Znamená to totiž: Přijďte za mnou osobně a nějak to vyřešíme.

blog comments powered by Disqus