Škola hrou? I na vysoké se dá učit zajímavě

Do rubriky Téma čísla napsala Hana Trčková (Pondělí, 17. listopad 2008)

Přijdete na přednášku, sednete si, a hodinu a půl posloucháte výklad učitele. To je nejběžnější scénář, podle kterého se na naší fakultě vyučuje. Ale zkuste si představit, že si přijdete na seminář hrát, kreslit či skutečně diskutovat. Ano, i na Fakultě sociálních studií jsou vyučující, kteří nechtějí své žáky nudit jednotvárným výkladem, ale aktivně je do výuky zapojit.

Nudu na hodinách rozhodně neznají například studenti, kteří navštěvují kurzy psychologa Miroslava Šipuly. Ten vyučuje mimo jiné kurz s názvem Psychologie barev. „Tyto hodiny byly hodně zajímavé, a to hlavně proto, že jsme se často všichni zapojovali a mohli vyjadřovat své názory. Obsah hodiny sestával z různých činností – například jsme kreslili, jak vidíme sami sebe v barvách a pak se k obrázkům vyjadřovali, nebo jsme mluvili o tom, jaké pro nás mají jednotlivé barvy vlastnosti,“ popisuje průběh hodin Denisa Fialová. I samotný vyučující přiznává, že se snaží vždy své přednášky a cvičení naplánovat tak, aby bavily i jeho samotného. „Snažím se zavzpomínat, co obvykle zaujalo mne v roli studenta a představit si sebe v pozici současného studenta,“ dodává psycholog. „Pokud to jde, snažím se vyvarovat prezentaci obecných tezí a spíše ponechávám na studentech, aby sami zobecnili svou zkušenost, kterou získali na řadě konkrétních příkladů ze života. Jsem přesvědčen, že tato vlastí aktivita a dovednost jim pomůže lépe si vše zapamatovat,“ popisuje svou výukovou taktiku Šipula. Aktivní hodiny jsou podle něj velmi náročné na přípravu a zatím převažují pozitivní ohlasy od studentů. „A ty negativní mě posouvají dále. Nedovolují totiž učiteli ustrnout,“ doplňuje psycholog.

Podobně v hodinách experimentuje i jeho kolega z katedry Martin Vaculík. „Moje semináře probíhají tak, že studenti mají možnost si na sobě něco vyzkoušet a pak o prožité zkušenosti vzájemně diskutujeme,“ sdělil Vaculík, který využívá takové metody, které by studenty bavily a zároveň i něco naučily. „Někdy například přivedeme do výuky cizího člověka, o kterém mají studenti poznávat, jindy si nějakou metodu zkouší sami na sobě. V jiných případech mají například aplikovat sociální psychologii na přísloví nebo hledat sociální psychologii ve filmech,“ vyjmenoval psycholog.

Aktivní přístup k výuce zvolila ve svých předmětech i Naděžda Johanisová z Katedry environmentálních studií. Například v jejím předmětu Ekologická ekonomie se střídají interaktivní přednášky se společnou činností studentů, kteří se tak učí kritickému myšlení, formovat svůj názor a postoj. „Studenti například ve dvojicích hledají klady a zápory indikátoru HDP, dokreslují další šipky do konvenčního produkčního modelu, nebo propojují ,bubliny‘ v systémových diagramech. Nakonec většinou proběhne společné sdílení toho, na co přišli a co vymysleli,“ popisuje jen některé z činností Johanisová. Součástí výuky je také simulační hra, ve které účastníci na sebe berou různé role. „Jde o hru inspirovanou novinovým článkem o Litvě, kde se píše, že HDP jde nahoru, všechny ostatní ekonomické ukazatele jsou skvělé, ale velká část občanů nicméně je v emigraci a lidé se necítí šťastni. Studenti pracují ve skupinách a v každé skupině je někdo, kdo hraje viceprezidentku Litvy, konvenčního ekonoma, místního farmáře, ekologického ekonoma a jiné role. Podle scénáře vystupují v televizním diskusním pořadu a snaží se přijít na kloub situaci a dojít k nějakému konsensu, co tato situace znamená a jak ji řešit,“ popsala Johanisová. Dodala, že pedagogickým cílem hry je umožnit studentům aplikaci znalostí získaných v kursu.