Návrat k maminčiným rohlíkům

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Veronika Gecová (Pondělí, 12. březen 2012)

Nepatřím zrovna k bagetovým nadšencům, rohlíku od maminky se nevyrovná absolutně nic. Příležitost k návštěvě bagetového království na naší fakultě je mi však dána hned v zahajovací den semestru. Ráno se sice chudák maminčin rohlík dožaduje mé pozornosti, ale protože se už ze zatáčky řítí kosmickou rychlostí první autobus, dávám mu přednost a nechávám rohlík rohlíkem. Takže stojím na prahu naší fakulty a dumám, co s tím. Spásná myšlenka – Krmítko!

Z nabídky nového sortimentu zkouším studené italské bagety. Z dálky na mě jedna pomrkává, lišácky mžourá (a já zase na ni, protože nemám brýle). Když ji ale konečně držím v ruce, jsem na rozpacích. Je rohlíkem či bagetou? Podvádím snad svůj domácí rohlík s cizím rohlíkem?! Nutno však dodat, že krmítkový rohlík je obložen velmi chutným druhem salátu, díky němuž moje peněženka shodila čtyřicetikorunovou nadváhu.

Druhý den jdu do Krmítka místo oběda. Propečené bagety prý zasytí i největší hladovce, kteří si na ně však musí pěknou chvíli počkat. Mám čas tři čtvrtě hodiny. Za tu dobu stihne doma člověk oběd i uvařit. Požaduji propečenou bagetu prosciutto. Slečna hlásí do kuchyňky špek. Nakonec jakousi záhadou dostávám přece jen prosciutto. Na konzumaci a vyběhnutí do pátého patra mám ale pouhou čtvrt hodinu. A místo celé zaplacené bagety mi byla dodána jen její polovina. Mám hlad. A moje peněženka pláče. Strašlivá situace.

O den později si pohrávám s myšlenkou navštívit bagetový svět jiné fakulty. Můj vztek na bagety naší fakulty se však vzápětí zmírní. Lepší drahá propečená bageta v hrsti než zrušené Krmítko na Ekonomicko-správní fakultě.

Na konci prvního týdne semestru se proto zase vracím k maminčiným rohlíkům. Bagetovou konkurenci s přehledem převálcovaly.