Boj s kůrovcem nebo arabské jaro?

Do rubriky Kultura napsala Michaela Dočkalová (Pondělí, 12. březen 2012)

Od 22. února si můžeme v atriu naší fakulty prohlédnout výstavu s názvem Šumava na rozcestí a připomenout si tak loňský spor, při kterém se aktivisté přivazovali ke stromům, aby zabránili masovému kácení šumavského lesa. Přestože expozice trvá už celé tři týdny, kdykoliv ji míjím, nevidím jediného člověka, který by jí věnoval sebemenší pozornost. Za celou dobu jsem zahlédla všehovšudy sedm studentů, kteří výstavě alespoň chvilku svého času obětovali.

Procházeli-li jste začátkem března přes náměstí Svobody, jistě jste nepřehlédli výstavu fotografií věnovaných arabské revoluci v porovnání s revolucí naší, sametovou z roku 1989. Když jsem se u ní zastavila já, bylo něco málo po šesté hodině večerní, skoro tma a hustě sněžilo. I přes takový nečas se našlo zhruba dvacet mladých lidí, které fotografie zaujaly a se zájmem luštili tabulku s vysvětlivkami. V tuto dobu však téměř zapadanou sněhem.

Nutí mě k zamyšlení, proč si studenti raději prohlížejí fotografie při teplotě téměř na bodu mrazu, ke všemu za hustého sněžení a deště. Proč raději nevěnují pozornost výstavě v teplu školní budovy, při které se mohou v klidu najíst a napít? Odpověď je nasnadě. Lidské násilí, při kterém neumírají desítky, ale rovnou stovky nevinných obětí, přiláká mnohem větší pozornost než krásná krajina šumavských vrchů nebo boj s kůrovcem.

Abych řekla pravdu, ani já výstavu Šumava na rozcestí nezhlédla celou. Zato jsem ve sněhu a dešti stála čtvrt hodiny na náměstí Svobody a uvažovala nad tím, jak moc jsou si fotky z arabského jara a sametové revoluce podobné… Jako by se vše odehrálo v jediný den, na jediném místě.