Zůstaňme neklidní

Do rubriky Ostatní napsala Tereza Cajthamlová (Pátek, 16. březen 2012)

Ještě v lednu znali Václava Drozda jenom jeho spolužáci, kteří se s ním učili na zkoušky. O měsíc později stál vedle emeritního rektora Masarykovy univerzity Jiřího Zlatušky a profesora Libora Musila. Oba akademici ho v aule plné lidí pozorně poslouchali a on trochu nervózně vyjmenovával důvody, proč odmítnout školné na univerzitách. V dalších dnech se student filosofie a environmentálních studií stal mluvčím šestitisícového davu, který na protest proti návrhu vysokoškolské reformy pochodoval centrem Brna.

Tento příběh je pro únorové studentské nepokoje příznačný. Drozdovi a mnohým dalším, kteří vyráběli po nocích plakáty, připravovali doprovodné akce nebo sepisovali petice, patřil na pár dnů mediální prostor i zájem veřejnosti. Nemohl to zvrátit zatvrzelý ministr školství ani prezident, který zcela vážně odmítá nezávislost univerzit.

Všichni neklidní studenti mohou být „nejlepšímu ministrovi školství“ vděční. Nechtěně totiž rozvířil debatu o úloze vzdělání v naší společnosti, akademických svobodách i úrovni českých univerzit. Studenti napříč obory diskutovali o věcech, které se před tím zdály být samozřejmé. Kritizovaná reforma jim zkrátka ukázala, že jsou hodnoty, které nestačí jen vyčíst ze skript a vyjmenovat u zkoušky, ale jež je občas nutné vepsat na transparenty a provětrat v protestních průvodech.

V prvním čísle jarního semestru se za studentskými protesty, které organizovali hlavně studenti naší fakulty, ještě ohlédneme. Vaší pozornosti by ale nemělo ujít ani minitéma. Věnujeme ho studentům sociální práce, kteří nemohou vyjet na Erasmus, aniž by prodlužovali studium.

Příjemnou zábavu při čtení a (ne)klid v duši přeje

Tereza Cajthamlová, šéfredaktorka cajthamlova@casopishalas.cz