(autor: Nicol Staňková)
Na fakultě pracuji čtyři roky. Nastoupila jsem jako záskok za paní, která odešla na mateřskou dovolenou. Sama jsem v té době byla těsně po mateřské a hledala nějaké zaměstnání. Bylo mi docela jedno, kam nastoupím, hlavně jsem chtěla pracovat. Objevila jsem tuto možnost, přihlásila jsem se a vedoucí správy budov pan Jebas mě vybral. Zůstala jsem tady i poté, kdy se kolegyně, za kterou jsem zaskakovala, vrátila. Jedna pracovnice totiž odešla do předčasného důchodu.
Jakou práci jste dělala před mateřskou dovolenou?
Pracovala jsem v První brněnské strojírně v oblasti konstrukce. Byla jsem u servisu turbín. Naše sekce se starala o opravy různých součástí, dělali jsme výpisky a poté opravy rýsovali. Mám vystudovanou střední průmyslovou školu, takže jsem se věnovala svému oboru.
Proč vám ve strojírně nepodrželi vaše místo?
Já jsem se tam sice vrátit chtěla, ale sekce se rušila. Zůstali tam jen dva konstruktéři, kteří kreslili na počítačích, a jedna kreslička před důchodem. Jinak to všechno rozpustili.
Jaké jsou výhody práce uklízečky?
Spousta lidí profesi uklízečky vnímá jako cosi podřadného, ale já jsem byla ráda, že aspoň něco mám. Je tu ještě jedna kolegyně, která má maturitu, ale kvůli dětem a dalším faktorům pracujeme zde. Má to tu určitě spoustu výhod. Z práce chodíme s klidnou a prázdnou hlavou, nemáme zbytečné stresy a nenosíme si nic domů. Také oceňuji pohyb, který práce nabízí. Možná se to nezdá, ale každý den nachodíme skutečně velký počet kilometrů. Také si užívám každodenní kontakt s lidmi.
Do práce chodíme na půl šestou, aby do osmi byly všechny základní úkoly hotové
Správa budov se skládá z více oddělení s různým počtem zaměstnanců. Kdo všechno pracuje u vás?
Oddělení se skládá ze šesti uklízeček, přičemž každá uklízí jedno patro. Já osobně mám na starosti druhé patro, kde se nachází děkanát, katedra psychologie, fakultní počítačové učebny a Centrum informačních a komunikačních technologií.
Jak vypadá váš typický den?
Většina z nás přichází do práce o půl šesté ráno, dvě kolegyně chodí na šestou. Začneme uklízet toalety, vyneseme odpadky, a hlavně setřeme podlahy. Studenti začnou chodit obvykle okolo osmé hodiny a my se snažíme, aby do té doby byly všechny základní práce hotové. Všechny dny jsou si více méně podobné. Výjimky se objevují akorát, když se na fakultě pořádá nějaká akce. To je tu obvykle trochu větší nepořádek.
Máte nějakou místnost, kde se setkáváte a schováváte pracovní pomůcky?
Na každém patře je úklidová místnost, která slouží právě k úschově pracovních pomůcek. Na kafíčko a svačinu se scházíme v šatně nebo máme k dispozici zaměstnanecký klub. Ale spíš chodíme do té šatny, protože tam máme své věci.
Zpíváte si při práci?
Ano, zpívám. Skoro všechny si zpíváme, broukáme, nebo si pouštíme hudbu z přehrávače do uší. Pomáhá nám to při práci, lépe to pak utíká.
Dovedete si představit, jak by to vypadalo, kdyby vaše oddělení týden nepracovalo?
To si skoro představit nedovedu. Když si některá z uklízeček vezme dovolenou, musí za ni zaskakovat jiné kolegyně a její práce se dělí mezi ostatní. Nejde to udělat tak, že bychom si práci odložily a za naší nepřítomnosti tu nikdo neuklízel. Nedovedu si dokonce ani představit, že bychom vynechaly úklid třeba jen jediný den.
Jaké máte vztahy s kolegyněmi z oddělení? Stýkáte se i po práci, nebo udržujete pouze pracovní vztahy?
Zrovna teď máme výborný kolektiv. Skoro všechny kolegyně jsou narozeny ve stejném ročníku. Je tu také jedna paní důchodkyně, ale i ta mezi nás perfektně zapadá. Nejsou mezi námi žádné konflikty a můžeme se jedna na druhou obrátit. Občas si i pomáháme. Chodíme spolu na kafe, a když má některá z nás narozeniny, tak si uspořádáme drobné posezení.
Jak fungují vztahy mezi jednotlivými odděleními správy budov?
My jsme všichni docela propojeni. Často mezi sebou komunikujeme, a když je třeba, tak si také pomůžeme. Sídlíme všichni ve stejné budově, takže když něco konkrétního potřebujeme, jsou nám všichni k ruce.
Studentům bych vytkla především nepořádek, který po sobě nechávají v učebnách
Nakolik jste v kontaktu se studenty?
Záleží na každém člověku. Někdo s námi rád promluví. Jiný třeba nabídne pomoc, nebo nám podrží dveře. Další se na nás naopak dívá s opovržením, a když máme čerstvě vytřenou podlahu, klidně po ní přejde, i když by nemusel. Tady hodně záleží na tom, jakou výchovu dostal v rodině.
Dá se na studentech poznat na první pohled, do které kategorie spadají?
Určitě to jde to poznat. Máme to už tak zvládnuté, že se většinou trefíme. Arogance z některých lidí prostě vyzařuje. Podle ročníků nebo oborů se to ale dělit nedá.
Rozeznáte studenty podle oborů?
Leda z jejich debat. Jdete kolem, slyšíte, jak řeší politickou situaci, tak vás to zaujme a řeknete si, že to budou asi politologové. Psychologové zase třeba probírají úplně jiné věci. Podle oblečení ani jinak vizuálně bych je poznat nedokázala. Bezpečně se ale dají rozeznat prváci, ti jsou takoví překvapení. Jsou rádi, když jim člověk poradí nebo pomůže, protože většinou na začátku semestru neustále hledají učebny.
Vypadáte mladě, už si vás někdo spletl s řadovou studentkou?
Jelikož jsem v pracovním, tak ne. Když ale jdeme domů z fakulty, kolikrát dostaneme i pozvánku na různé studentské akce. Poděkujeme a potěší nás to.
Stala se vám tu se studenty už nějak vtipná či naopak nepříjemná příhoda?
Nic vyloženě vtipného si nevybavuji, měli jsme tu ale jednu nepříjemnost. Kolegyně se trochu zle podívala na nějaké studentky, protože zrovna vytírala a ony se jí tam při telefonování opakovaně procházely. Studentky se asi urazily, vzaly kolu a postříkaly jí tu vytřenou zem. Ona tam akorát stála a nevěděla, jak na to má zareagovat. Jinak se nám nic podobného nestalo. Žádné větší komplikace se neobjevují a nikdo je také samozřejmě ani nevyhledává. Když něco potřebujeme, slušně poprosíme a většinou s tím nebývají problémy.
Nacházíte něco, s čím mají studenti dlouhodobě problém a mohli by to zlepšit?
Nejvíce se nám nelíbí nepořádek, který po sobě studenti nechávají v učebnách. Často házejí kapesníky a jiné odpadky přímo pod sebe. Takhle to přece nedělají ani doma. Takže by na nás mohli trochu myslet v tomto ohledu. Naší prací sice je po studentech uklízet, ale sbírat posmrkané kapesníky nám přijde opravdu zbytečné, obzvláště když na fakultě je v každé učebně k dispozici koš. Stačí místo po sobě zkontrolovat a trošku ho zkulturnit. V učebnách uklízíme ráno a pak znovu až druhý den, mezitím jsou třeba čtyři etapy výuky. Když tam večer přijde poslední várka studentů, tak mají smůlu a sedí tam jako v chlívku. Nás to mrzí, protože to pak vypadá, jako kdybychom neuklízely. Tohle ale skutečně nemůžeme ovlivnit, záleží především na studentech a jejich návycích.
Máte povědomí o tom, jaké obory se na fakultě vyučují?
Ano, myslím, že se v tom docela vyznáme.
Vás osobně by nějaký zaujal?
Mě zajímá psychologie, především ta dětská, protože mám ráda práci s dětmi. Dále také třeba sociologie. Já často brousím okolo nástěnek a sleduji různé visačky, které se tam objevují. Když je nějaká zvláštní přednáška, vždy se u toho pozastavím a říkám si, že by to mohlo být zajímavé. Výhodou naší práce je, že si při ní můžeme s různými profesory popovídat a prodiskutovat témata, které nás baví. Tohle bereme jako velké plus. Pomáhá nám to alespoň trochu vyjít z pracovního stereotypu.
Nejsem proti poplatkům za studium, ale aktuálně navrhované sumy si mnoho rodičů nebude moct dovolit
Jako zaměstnankyně máte přístup do knihovny. Využíváte toho?
Ano, využívám. Minulý rok jsem si dělala jednotlivou maturitní zkoušku na pedagogické škole, takže jsem knihovnu a studovnu navštěvovala docela často. Půjčovala jsem si především pedagogické knihy. Možnost využití knihovny beru jako další velkou výhodu své práce.
Říkala jste, že máte ráda psychologii. Máte kromě ní ještě nějaké jiné zájmy?
Mě baví především péče o děti, tohle je oblast, která mě opravdu hodně zajímá. Po práci chodím hlídat děti kamarádkám. To mě naplňuje. Na fakultě se mi zamlouvá dětský koutek, který mohou kromě studentek využít i zaměstnankyně.
Určitě jste zaznamenala návrh na novou vysokoškolskou reformu a následné studentské protesty. Jaký na ně máte názor jako matka dvou dětí?
Mně se nelíbí, že ti, kteří studovali zadarmo, teď chtějí po studentech, aby platili. Je těžká doba a nejsou finance. Děti rodičů, kteří na to nebudou mít, na tom pohoří. Já při tom myslím i na své děti. Dospějí a já si nebudu moct dovolit jejich vzdělání. Přitom si myslím, že vzdělání je velice důležité. Nebyla bych proti nějaké malé částce, kterou by mohli přispívat, ale pokud by to stálo tolik tisíc, spousta lidí nebude moct zaplatit. Nebo to taky dopadne tak, že se studenti zadluží, ještě než vůbec začnou žít svůj život. Potom přijdou děti, další půjčky a už se z toho nikdy nedostanou. Se studentskými protesty jsem tedy souhlasila.
Viděla byste své dítě raději na nějakém technickém či humanitním oboru?
Dceru, která je v deváté třídě, a podobné úvahy jsou pro ni aktuální, bych na technice určitě neviděla. Mně to přijde spíš jako mužský obor. Když jsem u nás šla na dílnu, viděla jsem, že ten chlapský svět tam funguje úplně jinak. Oni se mezi sebou baví takovým odlišným způsobem. Dcera má stejně jako já ráda děti, takže chce jít na pedagogiku. Zkusím ji přesvědčit, aby šla i na vysokou, protože střední škola opravdu nestačí. O tom, že maturita je málo, jsem se přesvědčila i já sama. Rozhodli jsme se ji nedávat na gymnázium, raději jsme vybrali střední školu s určitým zaměřením. Gymnázium bez vysoké mi připadá jako nic. Je to taková rozšířená základní škola a člověk nikdy nemůže vědět, jestli to vyjde.
Medailon
Veronika Ševčíková
- narodila se roku 1975 ve Vyškově
- žije v Brně
- vystudovala Střední průmyslovou školu v Jedovnicích
- před rokem složila jednotlivou maturitní zkoušku z pedagogiky a speciální pedagogiky na Střední pedagogické škole v Boskovicích
- pracovala jako konstruktérka v První brněnské strojírně
- od roku 2008 pracuje jako uklízečka na Fakultě sociálních studií
- je vdaná a má dvě děti, dceru a syna
- baví ji psychologie, péče o děti, ruční práce a procházky v přírodě