Hlavně neotravujte paní vedoucí! | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 26. ročník

Hlavně neotravujte paní vedoucí!

Do rubriky Téma čísla napsala Alžběta Mrázová (Sobota,  7. duben 2012)

Všude chodím pozdě. A protože se s tím snažím něco dělat, zapracovala jsem na sobě. Takže pokud mi o něco jde, nepřijdu už pozdě, ale, jak se říká, „jen tak tak“.

S formulářem s anglicky psaným potvrzením o studiu pro americkou zaměstnavatelku se poklusem přibližuji k magisterskému studijnímu oddělení. Je za pět minut tři a ve tři zavírají – jak říkám, klasika.

Jenže! Přede dveřmi mi to došlo. Své potvrzení nemám vyplněné. Běžím ke stolečku, abych erární tužkou vypsala své jméno a pár dat a ještě včas zaklepala na dveře magisterského. Co je ale horší – zjišťuji, že potvrzení je napsáno příliš americkou angličtinou a že prostě nerozumím, co se po mně chce. Přestože jsem v klidu udělala pohovor s rodilou Američankou a veškeré texty na svůj obor – sociologii – studuji pouze v angličtině, ze dvou vět rozumím jen slovu „vacancies“. Jenže už nechápu, jestli se chce datum, kdy začínají, kdy končí, nebo zda je na naší škole vůbec máme…

Hodinky ukazují za minutu tři a tak to risknu. Přece jen u nás jsou všichni vzdělaní, ať jsou to uklízečky nebo referentky na studijním, a tak věřím, že mi to paní referentka přeloží. Vlezu na studijní, hrnu se ke stolečku a ukazuji své nevyplněné cizojazyčné potvrzení. Než si stačím dosednout, paní mi milým hlasem oznamuje, že s anglickým potvrzením musím za paní vedoucí a ta že sídlí ve vedlejších dveřích. Vše ještě pobaveně sleduje technik CIKTu.

Netušíc, kdo je paní vedoucí, odcházím tedy ze dveří a jdu do těch druhých, důvěrně známých, na bakalářské studijní, v domnění, že paní vedoucí je jednou z jeho referentek.

„Co chcete?“ vyštěkne na mě paní z bakalářského. Až později mi dochází, že už je po úředních hodinách. Ukazuji jí své stále ještě nevyplněné potvrzení. Vysvětluji, že jsem byla poslána do těchto dveří, protože vedle anglická potvrzení nepotvrzují. A ještě, jestli by nebyli tak hodní a nepomohli mi to přeložit. Paní referentka mi zvýšeným hlasem vysvětluje, že mi vůbec nerozumí a ať to zopakuji ještě jednou.

Než jsem jí to stihla znovu celé odvyprávět, téměř ve křiku mi přeložila moje potvrzení. V tu chvíli přichází technik CIKTu, kterého jsem potkala už ve vedlejší místnosti. Vidí, co se děje, a říká: „Ehm, měla jste jít do vedlejších dveří za paní vedoucí, ne sem na bakalářské…“ V tu chvíli si paní referentka uvědomila, že chci jít otravovat paní vedoucí, a zakřičela: „V žádném případě! Vraťte se na magisterské studijní.“

S díky a několika omluvami se přesunuji opět na magisterské. Je 15:30. Jenže v místnosti magisterského někdo je, a tak čekám 15 minut za dveřmi. Po odchodu slečny přede mnou vcházím podruhé za paní referentkou a povídám: „Vedle mi říkali, že nemám paní vedoucí otravovat a že mám jít sem za vámi.“ Paní referentka se na mě podívá a klidným hlasem odvětí: „Co jsem vám říkala? Že máte jít za paní vedoucí. Tak běžte.“

Konečně otevírám správné dveře. „Vy nevíte, kolik je hodin?“ obrací se na mě paní vedoucí s úsměvem a na potvrzení přistane razítko.

blog comments powered by Disqus