Obecnou představou maminek studentů mezinárodních vztahů je, že z jejich dětí budou jednou diplomati. Jak se ale mají vyrovnat s tím, že nadějní diplomati se učí, jak funguje těžební plošina?

J. O.: (smích) Mezinárodní vztahy nejsou jenom o diplomacii. Samotná energetická bezpečnost je multidisciplinární obor. Základ je samozřejmě politicko-vědní. Snažíme se akcentovat veškerý politický význam toku energií po světě, to znamená od trhů až po různá zakazování jádra z politických důvodů. Současně je ale důležité rozumět i tomu, jak fungují jednotlivé technologie a trhy nebo jaké jsou dopady na životní prostředí. Snažíme se tedy realitu celosvětových energetických toků zapasovat do vědecko-metodologického kontextu mezinárodních vztahů.

Když se tedy taková maminka zeptá, čím se to její dítě vlastně zabývá, co jí odpovíte?

J. O.: Energetická bezpečnost se dá rozdělit do dvou vrstev. Jedna je geografická, ve které pokrýváme významné areály z pohledu energetiky. To znamená Evropa, Rusko, USA, Blízký východ a případně Čína. Ve druhé se zabýváme jednotlivými surovinami a problémy. Sem patří výzkumy věnující se ropě, zemnímu plynu a infrastruktuře. Je tady velký zájem o jadernou energii a do jisté míry i o obnovitelné zdroje.

A co náplň samotné výuky a možnosti uplatnění? V dnešních krizových časech zní absolvování jakési energetické bezpečnosti značně nejistě.

H. K.: Chceme našim studentům poskytnout zejména komplexní vzdělání v problematice energetické bezpečnosti, aby se v ní byli schopni orientovat i přesto, že nejsou studenty technických oborů. Náš absolvent by měl mít interdisciplinární vzdělání, být schopný chápat základní pojmy a s terminologií pracovat, orientovat se v relevantních otázkách spojených s energetikou a energetickou bezpečností, analyzovat, vyhodnocovat a navrhovat doporučení. S tím samozřejmě úzce souvisí i kurzy Firemní praxe – energetická bezpečnost I. a II., ve kterých se snažíme mimo jiné ukázat studentům, kde všude se dají využít znalosti z oblasti energetické bezpečnosti. Ať už jsou to konkrétní firmy, nebo státní úřady a ministerstva. Jedním z našich cílů je rovněž umožnit studentům diskutovat o různých otázkách s odborníky a lektory ze zahraničí, aby informace, které dostávají, byly skutečně praktické a doplnily teoretické znalosti získané v kurzech.

Ruský medvěd na kohoutku a střední Evropa

Přejděme k vědě. Nedávno jste dokončili dvě analýzy pro české ministerstvo zahraničních věcí, které se věnovaly budoucí plynové infrastruktuře ve střední Evropě a těžbě břidlicového plynu v Polsku. Výstupem prvního jmenovaného je publikace The Future of Natural Gas Security in the V4 Countries. Co je jejím obsahem?

J. O.: Knížka vznikla jako reakce na plynové krize z let 2006 a 2009 a také jako reakce na určitou míru nejistoty, která tady vznikla v souvislosti se změnami toků plynu z východní Evropy. Ty se očekávají po realizaci nových projektů, jako jsou nedávno dokončený plynovod Nord Stream z Ruska do Německa pod Baltským mořem nebo plánované plynovody South Stream a Nabucco. To ovlivní jednak přijmy států, které jsou na trase plynového tranzitu, a jednak možnosti zásobování a přístupu k novým trhům. Neví se však, které projekty se zrealizují a které naopak ne. My jsme se proto snažili v této situaci nějak zorientovat, přijít s několika scénáři, jak to může vypadat, a zhodnotit jejich důsledky pro Českou republiku a pro širší region V4. Ve spolupráci s kolegy z Fakulty informatiky jsme vyvinuli model, ve kterém si nasimulujeme, které plynovody a za jakých podmínek budou postavené, a potom zjistíme, jak by mohlo vypadat rozložení toků v síti. Není to samozřejmě přesné, je tam určitá odchylka, ale na druhou stranu to nabízí určité nové interpretace, které by nás jinak nenapadly.

Plynovod Nord Stream je ze zmíněných projektů zatím jediným realizovaným. Jaké důsledky tedy bude mít jeho definitivní dokončení pro středoevropský region?

J. O.: Důsledků bude celá řada. Nejvýznamnější se pojí s ruskou stranou, a to ze dvou důvodů. Jednak Rusko získá určitou vyjednávací výhodu nad Ukrajinou, přes kterou v současnosti vede dominantní transportní trasa, a jednak se v budoucnu očekává přenos těžiště ruské produkce více na sever do oblasti Jamal, která je snadněji dosažitelná právě severní cestou. Pro Polsko to zase bude znamenat oslabení jeho vyjednávací pozice v kontraktech, přestane být tak nezbytnou trasou jak bylo. Zároveň je ale tranzit plynovodem Jamal, procházející Polskem, velice levný, takže Polsko se nemusí obávat výrazného objemového útlumu. Potlačena bude spíše ukrajinská trasa.

Proč má tedy Polsko s Nord Streamem takový problém? Neměli by se hlasitě ozývat spíše Češi a Slováci?

J. O.: Polsko tradičně vnímá vztahy s Ruskem jako velice komplikované a je alergické na jakékoliv spojenectví Ruska s Německem. V Polsku to tedy není ani tak bezpečnostní problém, jako spíše citový. V České republice se zase tranzit, který teď do Waidhausu proudí východozápadním směrem z Lanžhotu, přesune na severojižní trasu z Hory Svaté Kateřiny. Poplatky jsou v obou případech zhruba stejné, takže tam nebude žádný výrazný rozdíl. Asi nejzajímavější důsledky bude mít tato změna pro Slovensko. V Česku jsou příjmy z transportu tvořeny daněmi, protože plynovod drží soukromý subjekt. Na Slovensku ale plynovod drží stát, který tak přijde o hodně peněz a zároveň pravděpodobně i o pozici největšího unijního tranzitéra ruského plynu.

S tímhle tématem úzce souvisí také analýza týkající se budoucnosti ropovodu Družba, kterou jste vypracovali pro Česko-polské fórum. Co bylo jejím cílem?

J. O.: Projekt reaguje na situaci z posledních dvou až tří let, kdy se objevují takové zprávy, co bude s Družbou, jestli zůstane hlavní zásobovací trasou do střední Evropy, nebo jestli Rusko tento trh obětuje a bude se soustředit na vývoz prostřednictvím nově vybudovaných terminálů v Baltském moři a na východě směrem do Asie. Cílem projektu bylo zjistit, jaké jsou motivace jednotlivých aktérů a jaké by byly důsledky ukončení provozu Družby na jeho severní a jižní větvi.

Jsou tedy dodávky ropy z Ruska do České republiky v ohrožení?

J. O.: Všechna tato témata spojená s ropovody a plynovody vybízí k interpretaci, že když k jejich odstavení skutečně dojde, nebudeme mít v čem jezdit, bude nám zima a podobně. Z toho, co jsme zjistili, ale spíše vyplývá, že důsledky budou více ekonomické než bezpečnostní. Infrastruktura v našem regionu už je totiž tak rozvinutá, že není problém sehnat alternativní dodávky prakticky odkudkoliv. Problémem zůstává platba za ně. Takže pokud dojde k odstavení ropovodu Družba, není problém stejnou nebo podobnou ropu dovézt z jiného směru, nebo dokonce z úplně jiného státu. To samozřejmě povede k podražení jednotkové dodávky. Dojde ke zdražení koncových produktů ropy jako například benzínu a české rafinerie budou méně konkurenceschopné vůči ostatním rafineriím v regionu.

Letní škola pro energické

Nejaktuálnějším projektem katedry mezinárodních vztahů a evropských studií je příprava týdenní letní školy pod názvem Atlantický vs. kontinentální přístup k energetické bezpečnosti. Čeho se bude týkat?

T. V.: Škola se uskuteční od 29. července do 4. srpna v univerzitním centru v Telči. Bude plně v angličtině a její součástí bude i exkurze do jaderné elektrárny Temelín. Jak už název napovídá, obsahem bude srovnání problémů a jejich řešení v elektroener­getickém sektoru Evropy a Ameriky. Máme dva hlavní lektory. Za kontinentální přístup je to Arunas Molis z litevské Vytautas Magnus University a za atlantický přístup John Banks z americké Brookings Institution. Přednášet ale bude i celá řada dalších lektorů, například Václav Bartuška, zvláštní velvyslanec České republiky pro otázky energetické bezpečnosti, či Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

Proč by se případní zájemci měli přihlásit právě na tuto letní školu? Letních škol je hodně a studenti si nemohou dovolit navštívit všechny.

T. V.: Téma je velice aktuální, mimo jiné se tam bude probírat i jaderná energetika v souvislosti s tendrem na další bloky jaderné elektrárny Temelín v kontextu celé Evropy. Letních škol je v Evropě poměrně dost, ale ty o energetické bezpečnosti by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Proto je ta naše určená i studentům ze zahraničí a soubor přihlášek, který jsme zatím obdrželi, tomu odpovídá. Nakonec o tom, že se jedná o kvalitní projekt, svědčí i to, že vznikl za podpory mnohých subjektů, například Konrad Adenauer Stiftung nebo ambasády USA v České republice. Škola je vzhledem k interdiscipli­naritě samotného tématu otevřená nejen studentům mezinárodních vztahů, evropských studií nebo politologie, ale i studentům ekonomických směrů, právnických fakult a technických škol. Přihlášky uzavíráme 15. června a do dvou týdnů dáme studentům vědět, zda uspěli. Teprve pak budou účastníci platit registrační poplatek.

Bližší informace o letní škole energetické bezpečnosti můžete nalézt na www.summer-school.cz.

blog comments powered by Disqus