Někdy není těžké věci vyfotit, ale dostat se k nim, říká oceněný fotograf

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Kristýna Turečková (Neděle, 8. duben 2012)

Výherce soutěže Czech Press Photo a fotograf časopisu Reflex Stanislav Krupař navštívil naši fakultu na začátku dubna. Přijel díky projektu Inovace výuky. Na přednášce se dotýkal nejen složitosti práce reportážního fotografa, který je z poloviny na volné noze, ale i focení neonacistických demonstrací nebo morálního dilematu při pořizování choulostivých snímků.

Dvouhodinovou přednášku Krupař pojal jako veřejnou diskuzi a doplnil ji o komentované ukázky svých fotografií. Úvodní část prezentace fotografií se týkala neonacismu v České republice. Téma pravicového extremismu je ve spojitosti s Krupařovou osobou dobře známé, jeho vývoj systematicky dokumentuje delší dobu. „Oproti ostatním fotografům pořizuji záběry z terénu. Pohybuji se přímo mezi aktéry. V davu ani nevystupuji skrytě, mezi pravidelnými zúčastněnými jsem známý. Taky mám přes dva metry, takže mě jen tak nepřehlédnete,“ řekl se smíchem. Na událostech tohoto typu ovšem není jeho přítomnost vždy chtěná. „Často od někoho dostanu pěstí. V mnohých případech ani nejde o ideologicky přesvědčené lidi. Většinu z příchozích bych přirovnal k ,hooligans‘ vyhledávající násilí, kterým anonymita davu umožňuje rozdávat rány,“ objasnil. Z nedávné neonacistické akce ve Varnsdorfu pochází i jeho vítězný snímek soutěže Czech Press Photo nazvaný Z nepokojů na severu Čech.

Focení mezních situací je podle Krupaře často předmětem rozhodování v etických otázkách. „Byl jsem v somálské nemocnici, viděl jsem tam okolo sebe spoustu neštěstí. Často jsem váhal, jestli zmáčknout spoušť a fotit umírající lidi, kterým nemůžu pomoct. Procházel jsem velkým vnitřním rozporem. Reportáž ze Somálska jsem nakonec přivezl a téměř rok ležela v Reflexu ladem. Čekalo se, až bude téma aktuálnější, a pak se teprve otiskla. Tím chci říct, že i když jedete do zajímavé oblasti a chcete poukázat na věci, proti kterým by se mělo něco dělat, ne vždy se to podaří hned. Někdy se to nepodaří vůbec,“ vysvětlil fotograf.

Svoji techniku Krupař označuje za velice chaotickou. U reportážní fotografie jde podle něj především o rychlost, aby se do tisku dostala včas, ale zároveň měla jistou úroveň. „Nikdy si předem nepromyslím, co chci fotit. Mačkám spoušť při každém momentu a pak vybírám to nejlepší. Vyhledávám spíše konfliktní akce. U takových dynamických situací nejde ani tolik o fotografický um, jako spíš o zachycení zajímavosti situace. Někdy není těžké věci vyfotit, ale dostat se k nim. To mě na mé práci asi nejvíc baví. Jsem v jiném prostředí, potkávám zajímavé osudy lidí a navštěvuji místa, na která bych se normálně nedostal,“ poradil studentům zkušený fotograf.