Všichni jsme součástí zemědělství, přednášel člen hnutí Slow Food

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Nicol Staňková (Neděle, 29. duben 2012)

Prezident italské pobočky organizace Slow Food Robert Burdese přednášel na naší fakultě. Dvaceti studentům, zajímajícím se o udržitelný rozvoj, objasnil úskalí současné evropské zemědělské politiky a seznámil je s návrhy řešení, jež jeho organizace nabízí. Posluchači se dozvěděli i o vzniku hnutí nebo o dalších projektech, na kterých se Slow Food podílí. Přednášku zorganizovala katedra environmentálních studií ve spolupráci s brněnskou odnoží Slow Food.

Burdese studenty na úvod seznámil se Společnou zemědělskou politikou Evropské unie (SZP). Ta vznikla na konci padesátých let jako jedna z prvních společných politik sjednocené Evropy. Náklady SZP nyní tvoří necelou polovinu rozpočtu celé Evropské unie. „Mezi její hlavní cíle patřilo vyprodukování dostatku potravin pro poválečnou Evropu a zajištění spravedlivých odměn pro zemědělce. První z cílů se naplnit podařilo, druhý absolutně ne,“ začal Burdese a pokračoval výčtem problémů, které SZP během více než padesáti let hospodaření přinesla. Mezi hlavní neduhy, kterými sektor trpí, patří nezájem mladých o práci v zemědělství, obezita v kontrastu s téměř desetinou občanů Evropské unie, která nemá dostatek prostředků na obstarání jídla a nespravedlivé plynutí peněz z SZP. „Dvacet procent farmářů dostane osmdesát procent finančních prostředků. SZP nehledí na kvalitu produkce, nýbrž na množství. Jako další problém se mi jeví i nedostatečná podpora lokální produkce,“ postěžoval si Burdese.

Organizace Slow Food vznikla v roce 1986 v Itálii jako reakce na vstup společnosti McDonald's na italský trh. „Chtěli jsme přijít s úplně jinou filosofií a přístupem k životu. Lidé fast food považují za něco moderního, ale neuvědomují si, že podobné řetězce většinu používaných surovin dovážejí ze zahraničí, a tím oslabují místní ekonomiku, snižují rozmanitost jednotlivých zemědělských produkcí a ničí vztah lidí k jídlu,“ postěžoval si Burdese. „Už i země, které mají gastronomii tradičně vysoko na žebříčku hodnot, zaznamenávají tento trend. Dávali jsme účastníkům jedné z našich akcí v Itálii čichat k jablku, aniž by věděli, k čemu čichají, a značná část odpověděla, že se jedná o šampón na vlasy,“ dodal.

Hnutí Slow Food se mimo jiné také angažuje na rozsáhlém procesu reforem, jemuž je SZP v posledních letech podrobována. Mezi jejich návrhy se řadí především zvýšení podpory lokální a ekologicky šetrné produkce v menším měřítku, snaha přilákat mladé lidi k farmářské profesi a znovu obnovení ztraceného vztahu k jídlu. „Je třeba vybudovat úplně nový model distribuce. Naše organizace se staví proti užívání slova konzument, které vzbuzuje dojem pasivity. Navrhujeme termín koproducent. Lidé by si měli začít uvědomovat, že sami jsou posledním článkem distribučního řetězce a svou koupí významně ovlivňují i samotnou produkci,“ zakončil Burdese svoji přednášku.