Kanadská výzkumnice propojila Foucaulta s novými médii

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Nicol Staňková (Sobota, 5. květen 2012)

Profesorka univerzity v Calgary Maria Bakardjieva přijela poslední dubnový den na naši fakultu představit výsledky svých výzkumů v oblasti společenských a kulturních aspektů sociálních sítí a internetových blogů. Přestože se přednáška konala den před státním svátkem a venkovní teplé počasí vysoké účasti také příliš nepřálo, nemohla si profesorka stěžovat na nedostatek posluchačů. Učebna se již značnou dobu před začátkem zaplnila asi stovkou studentů.

Bakardjieva na úvod porovnala ukázky dvou podobných krátkých textů. Jednalo se o úryvek z blogu jisté Anny a o dopis Marcuse Aurelia jeho učiteli Frontovi z druhého století našeho letopočtu. Ačkoliv oba texty od sebe dělilo téměř dva tisíce let, Anna i Marcus Aurelius se oba snažili svou osobnost před okolím vykreslit v co nejlepším světle. Bakardjieva se na zvoleném příkladu snažila ukázat, že tendence k pozitivní sebeprezentaci není produktem internetu a nových médií. Proměnily se pouze prostředky, pomocí kterých prezentace probíhá. „Je zajímavé zkoumat, které prostředky jsou v současné době užívané a jaké identity vytváří,“ uvedla Bakardjieva základní myšlenku přednášky.

Bakardjieva tyto prostředky souhrnně uchopila pomocí teoretického konceptu Michela Foucaulta „technologies of the self (TotS)“. Jedná se o technologické prostředky, pomocí kterých si vědomě budujeme svoji identitu před zraky určitého publika. Nejsou vytvářeny samotnými uživateli, nýbrž poskytnuty a formovány danou společností. „Mezi příklady ‚technologies of the self‘ dneška patří Web 2.0. Především tedy blogy, sociální sítě a obecně nová media,“ přiblížila Bakardjieva.

Sociální sítě umožnily návrat praktik tajných služeb

TotS jsou úzce propojeny s mediální a komerční sférou. Uživatelé sociálních sítí odkazováním na obsah jiných stránek krom předvádění vlastního vkusu také zadarmo pracují pro jejich provozovatele. Bakardjieva tento fenomén trefně nazvala jako problém „recommendation generation“. Skrz tyto technologie se může také uskutečňovat určitá forma sociální kontroly. „Způsob, jakým zaměstnavatelé kontrolují obsahy facebookových profilů uchazečů o zaměstnání či nutí stávající zaměstnance k jejich změnám, mi nepříjemně připomíná praktiky Stasi,“ zachytila profesorka jeden z neduhů nových médií. „Tímto jednáním přispíváme k přeměně životního prostředí v systém. Naše životy začínají být stále více organizovány, měřeny, škálovány a následně porovnávány. Příkladem toho může být veřejný seznam a počet přátel na Facebooku,“ dodala profesorka.

Závěr přednášky se nesl v optimističtějším duchu. Bakardjieva poznamenala, že je přesvědčena, že ani vzestup těchto technologií nás nedovede zbavit svobody volby či schopnosti kriticky hodnotit své okolí. Zmínila také, že sociální sítě a blogy s sebou přináší i mnoho čistě pozitivních prvků. Patří mezi ně například možnost kreativního literárního vyžití. Nato popřála profesorka všem příchozím, aby jejich život byl alespoň tak krásný, jak ho prezentují na svém facebookovém profilu.

Bezmála dvouhodinový pobyt ve vydýchané místnosti bez klimatizace způsobil, že následná diskuze nebyla příliš dlouhá. Z jejího průběhu a z otázek studentů bylo ale patrné, že se přednáška zúčastněným líbila. Objevily se ovšem i opačné názory. „Pokud se mám přiznat, tak mě přednáška nijak extra nenadchla. Web 2.0 jako čarovné supermoderní zaklínadlo fungoval tak před třemi roky,“ vyjádřil svůj názor jeden ze studentů.