Jaderná bomba i scientologové čekali na psychologické nováčky u Brněnské přehrady

Do rubriky Minitéma napsala Barbora Čunátová (Pondělí, 1. říjen 2012)

Prváci jsou někdy na nové škole ztraceni. Neznají spolužáky a často ani město. Od toho tu jsou naštěstí starší studenti, kteří každoročně pořádají seznamovací integráky. Z jednoho takového vám naše redaktorka přináší reportáž. Protože byl opravdu PSYCHO.

Začínáme u Janáčkova divadla, kde se setkávám s dalšími prváky. Podle instrukcí na nás poblíž čeká bílá obálka, která nás dovede až na místo. Hledáme, nacházíme, vyrážíme. Na poslední chvíli nás zastavuje skupinka dvou mladíků v kvádrech s prosbou o věnování pár minut. Pánové se představují jako scientologové. Což je pro nás signál k okamžitému vyklizení pole.

Cesta do kempu u hradu Veveří se ovšem nese ve znamení dramatu, atmosféra houstne. Rozjíždí to ztracený mobil jednoho z účastníků a následuje ostrá hádka v mileneckém trojúhelníku. O tom, že nic není takové, jak se na první pohled zdá, nás přesvědčuje organizátorka Tamara. Fikcí byli scientologové, ztracený mobil a samozřejmě i milostný trojúhelník.

Bomby v ráji

V podobné psychonáladě se odehrává celý víkend, zaměřený na co nejsilnější zážitek. „První večer nás všechny zavřeli do malé místnosti bez světla s tím, že vybuchla bomba, venku je radiace a my jsme jediní, kteří přežili. Postupně jsme dostávali různá témata k diskuzi a časem museli posílat skupinky ven na smrt. Tam na nás ale čekal ráj – relaxační místnost s hudbou, masážemi a splněnými přáními,“ vykresluje atmosféru studentka prvního ročníku psychologie Marie Jahodová.

Nejzajímavějším zážitkem je však bezesporu pasování na psychology. To probíhá jako noční stezka posetá desítkami svíček. „U každé svíčky byl na papíru napsaný emotivní příběh a my se museli rozhodnout, jak bychom na tutéž situaci reagovali. U další svíčky jsme našli rozuzlení a následky. Čekalo nás pasování na opravdové studenty psychologie,“ vypráví Marie.

Z poněkud odlišné perspektivy se však na akci dívají organizátoři. Za celým víkendem totiž stojí píle, dřina a především obětovaní volného času. „Někdo musel nakoupit, uvařit, zajistit ubytování a komunikovat s vyučujícími. S přípravami jsme začali už v červnu," vysvětluje jedna z hlavních organizátorek Tamara Kunčarová. Obratem však dodává, že to za to rozhodně stálo. „Když jsem si na konci vyslechla všechny ty názory, pocity a poděkování, cítila jsem, že se mi to mnohonásobně vrací,“ shrnuje.

A stejným přínosem zůstává tento víkend plný seznamování, her a psychologie i pro nás. Cenné informace od starších kolegů i rady, které zde zazněly na debatě s našimi budoucími učiteli, hodláme v tomto semestru patřičně využít.