Chtěli jsme pozvat prezidenta, říká organizátor Česko(-)slovenského týdne

Do rubriky Univerzita napsal Pavel Buršík (Úterý, 16. říjen 2012)

Minulý týden byl ve znamení Česko(-)slovenského týdne, alespoň pro nás organizátory z řad studentů Masarykovy univerzity. Akce se vydařila, lidé chodili, s penězi jsme vyšli a netřeba ji tedy opožděně vychvalovat. Zaměřím se spíše na praktickou stránku organizace a nesnáze, které přípravy provázely.

Zpětně jsem rád za určitou skepsi, kterou nás zásobovali vyučující, když jsme se v brainstormingové fázi nechávali unášet vlastní kreativitou. Chtěli jsme pozvat současné i minulé prezidenty, vydat konferenční sborník, zorganizovat desítky navzájem se překrývajících událostí a podobně. Díky tedy za to, že jsme si nakonec vystačili s návštěvou vily Tugendhat, debatou o rozpadu Československa, party v Mersey, fotbalem národních „reprezentací“, tematickými filmy a studentsko-pamětnickou konferencí.

Samotný proces organizování byl docela porod. Takový nečekaný domácí porod hysterické prvorodičky. Nechci zlehčovat množství práce, které jsme museli vykonat, ale poněkud chaotická domluva více či méně chaotických studentů na Facebooku a občasných hromadných schůzkách asi není optimální model managementu. Velké množství aktivity a stresu se vynakládalo na pření se, kdo má co na starost, proč je už týden nedostupný, kdo komu z hostů psal a tak dále. Z výhně jen někdy kreativního chaosu postupem času povstala jakási hierarchie a rozdělení úkolů, přičemž někteří lidé z procesu příprav odpadli.

Na Slovensku podobné akce chybí

Chaos však rozhodně nepanoval jen na naší straně. Domluva s magistrátem na prohlídkách vily pro studenty za symbolickou cenu byla místy trochu hořkosladká. Dokonce zcela zapomněli, že se s námi někdy bavili. Co nám opravdu hodně „píchlo“ byl grant, který jsme dostali z Nadace Vodafone. Jednalo se o více než čtyřicet tisíc korun. Díky tomu se akce mohla konat v rozsahu a glancu, v jakém se nakonec uskutečnila. Z toho plyne rada – pokud potřebujete peníze, zkoušejte to u mobilních operátorů, mají jich očividně dost.

Pozoruhodný byl „hlad“ studentů ze Slovenska po vystoupení na konferenci. U oběda nám potom říkali, že na Slovensku podobné akce v podstatě chybí, nebo není možné na nich vystupovat bez řady titulů před a za jménem. Následným čtyřchodovým menu v restauraci La Bouchée pro všechny zainteresované – znovu zdravím do ústředí Vodafonu – jsme udiveným slovenským kolegům dokreslili obraz Brna jako místa, kde předkrmy z kozího sýra a červené řepy samy létají do úst.