Do kadibudky za tři miliony studenti nechodí

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Kateřina Špičáková (Pátek, 12. říjen 2012)

Stojím před naleštěným kvádrem, v ruce držím desetikorunu. Nejraději bych se otočila a vrátila na příjemnou a přeplněnou fakultu než zkoumat veřejný záchodek. Zázrak moderních technologií stojí na Joštově už rok, ale nikdy mě nenapadlo, že tu není jen ke zkrášlení ulice.

Nejsem jediná, kdo tuto toaletu ještě nenavštívil. „Ne, nikdy jsem tam nebyl. A myslím, že si lidi raději doběhnou na naši fakultu nebo někam do hospody, než by platili,“ říká student politologie Martin Gajarský. Proč někdo postavil luxusní záchodek na ulici, ze které do dvou minut doběhne i chromý do minimálně dvou kaváren a tří restaurací, nevím. Ale teď jdu dovnitř.

Futurismus a klaustrofobické zvuky

Do automatu na dveřích hážu minci a dveře se otevírají. Prostor uvnitř je trochu překvapení, doufala jsem ve zlaté kohoutky a sošky s perleťovýma očima. Místnost je ale chladná, odtažitá a „futuristická“. Tmavé kachle by potřebovaly přeleštit, mramorově žíhané prkénko přitahuje pozornost. Unisex řešení toalety znamená, že v pravém koutě visí nerezová mušle. Dvě madla připomínají, že místnost je bezbariérová. Odtažitě působí i automat na mýdlo, vodu a sušič rukou. Na něm je příjemné jenom to, že má velké zrcadlo a úzký pultík, který ocení nejvíc asi ti, co si přišli přepudrovat nos.

Moderní technologie v případě záchodku na Joštově mohou znamenat mnohé. Od čidla, které samo splachuje a trochu leká, přes zmíněný pultík s vodovodem a sušičkou, až po samoobslužný úklid. Šest hlavic podél stěn se klube jako hříbky, odnést si je domů ale nejde. Zajišťují totiž úklid podlahy a zároveň objasňují tu velkou spáru uprostřed místnosti a trochu zašlou podlahu. A ačkoliv kolují po fakultě hororové historky o tom, jak voda z hlavic umyla i studenta, k mému zklamání těch šest malých polokoulí nedělalo nic.

Zvenku hučí šalina a uvnitř větrák, dohromady zní jako soundtrack pro instruktážní film „Vypěstuj si svoji klaustrofobii“. Ještě že je v místnosti světlo, tedy pološero. Skleněný kvádr uprostřed stropu matně osvětluje šedou místnost a já nevím, jestli je to žárovka nebo denní světlo z říjnového odpoledne.

Za čtvrt hodiny ven

„Je to tam dost futuristické, cena mi ale přijde přemrštěná. Líbil se mi semafor,“ popisuje svůj zážitek studentka žurnalistiky a sociologie Simona Lacinová. „Semafor“ jsou zelená a červená světélka nad dveřmi. Luxusní toaleta se smí používat jen patnáct minut, poté začne blikat červené světlo a ozve se nepříjemný signál. Táhlá pípnutí s intervalem dvou vteřin připomínají, že je na čase odejít. Po minutě pípání se dveře záchodku automaticky odemykají. Výjimku mají jen majitelé euroklíče, kterým si handicapovaní, senioři a maminky s miminky otevírají toalety a taky třeba výtahy. Pro ty je záchodek na Joštově uzamčen na třicet minut.

Ve dveřích mě ještě přátelsky pozdraví automatické spláchnutí záchodu. Venku mžourám do denního světla a říkám si, že fronty v prvním patře naší fakulty mají něco do sebe.