Prospěchové stipendium? Nejlepší utřou nos

Do rubriky Fakultní ruchy napsal Pavel Šíma (Neděle, 16. listopad 2008)

Někdo je obdivuje, jiný jim závidí, pro třetího jsou to šprti k pohrdání – studenti s prospěchovým stipendiem. Jen jeden z každého oboru se jím stane. Jsou to lidé různí. Není ale pravda, že by to byli ti nejlepší.

Jediným kritériem pro zisk prospěchového stipendia je průměr vypočtený ze všech známek v daném semestru. A to je ten hlavní problém. Nikdo už nezkoumá, kolik kurzů tito jedinci podstoupili (možná leda při rovnosti průměrů). Patnáctikreditový „flákač“ tak má stejnou šanci shrábnout peníze jako šedesátikreditový horlivec. Teoreticky. Ve skutečnosti mnohem větší, protože mu stačí zvládnout čtyřikrát méně učiva.

Je sice pěkné, když si někdo za semestr odstuduje třeba čtyři povinná „áčka“, k tomu blahosklonně přibere jedno zajímavé „béčko“ a splní si svých 30 kreditů se samými jedničkami. To však přece při troše snahy zvládne každý druhý s brigádou na krku, hospodou v denním rozvrhu a prstem v nose. Takový student si ale nezaslouží být adorován.

Mnohem víc se obdivuji stínům. Zapíší si šedesát (nebo třeba devadesát) kreditů. Plíží se mezi námi, bledí jako duchové. Na fakultě jsou každý den od rána do večera, noci tráví v CPSce, spánek odkládají někam na neurčito, možná na důchod. Takovíto studenti projevují zapálenost pro věc, jsou nejdychtivější po vědomostech a ochotni nejvíce obětovat jejich zisku. A přesto v porovnání se stipendisty jsou jejich výsledky spíš na výsměch. Ono se těžko konkuruje, když usnete na zkoušce.

Položme však otázku takto: chce fakulta podporovat ty, kteří perfektně zvládají, co se po nich chce, nebo ty, kteří z vlastní vůle dělají něco navíc?

Spravedlivý koeficient

Navrhuji (a je na akademickém senátu, aby se mého návrhu ujal) narovnat tuto pokřivenost v systému přidělování stipendií zavedením druhého kritéria – počtu získaných kreditů. Stačí studijní průměr umenšený o jednu celou vydělit koeficientem, který je tím vyšší, čím více kreditů student získá. Základní hodnota je rovna jedné při standardní sumě třiceti kreditů (15 kreditů = 0,5, 45 kreditů = 1,5, 60 kreditů = 2).

Modelový příklad nám ukáže výhody tohoto systému. Mařenka odstudovala 30 kreditů s průměrem známek 1,2, Pepík 60 kreditů s průměrem 1,3. Podle stávajících pravidel je na tom Mařenka lépe a může za peníze od fakulty vyrazit nakupovat třeba erotické spodní prádlo. Když ale vydělíme Pepíkův průměr (zmenšený o jedna) koeficientem dva (protože musel prostudovat dvakrát tolik hodin, co Mařenka), potom (po opětovném přičtení jedničky) dostaneme výsledný průměr 1,15 (0,3/2 = 0,15). S ním získává stipendium on, a může tak jít koupit Mařence spodní prádlo. No není to spravedlivější?

Na závěr se sluší pogratulovat studentům, kteří získali prospěchové stipendium (o některých z nich jste se dočetli v minulém čísle). Užijte peníze ve zdraví. Jen si nemyslete, že jste nejlepší.