Naučíte se žít na vlastní pěst, znělo atriem na přednášce o zahraničních stážích

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Veronika Gecová (Pondělí, 12. listopad 2012)

Před početné publikum nastupuje energická moderátorka Andrea Bukovská, studentka mediálních studií, žurnalistiky a mezinárodních vztahů. „Každý miluje Brno, vždyť je to město studentů. Není ale na škodu vycestovat do zahraničí, výborně se tam naučit jazyk, poznat místní a udělat si kontakty. To je pro budoucnost každého z nás velmi důležité,“ vystihuje ústřední myšlenku přednášky.

V atriu jsou přítomní převážně studenti, a to hned z několika důvodů. Někteří z nich se rozhodli předat své zkušenosti ze stáže dál pomocí prezentací ve stylu Pecha Kucha – dvacet slidů po dvaceti sekundách. Navíc tuto akci zaštiťuje studentská organizace Munie, a to v rámci veletrhu práce pro studenty a absolventy vysokých škol Job Challenge.

V publiku dnes sedí i jednadvacetiletý Radek Maleček, který akce Munie i Job Challenge pravidelně sleduje. „Chci si rozšířit obzory a načerpat více zkušeností v rámci alternativních možností studia na vysoké škole. Navíc jsou tyto akce většinou zábavně pojaté,“ líčí student aplikované a sociální informatiky.

Nové kontakty v zahraničí, ztráta těch českých

To už se ale se svou prezentací představuje Vendula Karásková, která si pro svou stáž vybrala belgickou redakci. Mluví o problémech při hledání bydlení, jazykových bariérách při počátečním seznamování či plusech a mínusech zahraničních stáží. „V jiné kultuře se naučíte žít na vlastní pěst. Perfektně poznáte celou zemi a uděláte si kontakty. Ale hlavně, když už někam vyrazíte jednou, ponoukne vás to jít dál. Mezi nevýhody patří bohužel ztráta některých kontaktů v Česku,“ předává rady do éteru.

Tato první prezentace reprezentuje podle mého názoru základní schéma, které se objevuje ve všech dalších. Následuje popis zážitků z nezáživné stáže ve velkoobchodě ve Švýcarsku, ironické poznámky o organizaci kulturních akcí v Rakousku či těžko uvěřitelné zkušenosti s organizací konferencí v Bruselu. Přednáška o inspirativním mezinárodním prostředí Španělska nabádá k vážení si studia na naší univerzitě a práce na berlínském velvyslanectví zase k leckdy neplaceným stážím v oboru. Akci zakončuje výstup sebevědomé slečny, jejíž jistě zajímavý pobyt v Ženevě zaniká v její rychlé mluvě a zkratkách.

Jedna prezentace se však vymyká. Nepřináší žádné užitečné rady, což by mělo být její náplní. Přednáška Jindřicha Košťála, který se vydal učit děti na východ do Kyrgyzstánu, však přítomné odzbrojuje svou neformálností. S lehkostí popisuje publiku leckdy ohromující setkání s vysokohorským prostředím, korupcí či únosy.

Ptejte se všech a kdykoliv

Nenudí se ani Radek Maleček. „Sice jsem se nedozveděl nic podstatného, ale bavil jsem se. Ostatní přednášky si skoro nepamatuju,“ potvrzuje moje tušení, že Košťál získá od publika nejvíce nálepek, které mu zajistí padesátiprocentní slevu na kurz od jazykové školy P.A.R.K.

S poslední větou osmé prezentace a závěrečných poklonkách se studenti začínají rozutíkávat. Nálepky se opravdu nejvíc hromadí u Košťálova jména. Pro mě nezaslouženě. A Radek Maleček má jasno. „O stáži neuvažuji. Z přednášky jsem si odnesl asi jen to, jak se kdo kde měl, co bylo fajn a co ne. Ale jedna rada mi utkvěla v paměti: Pokud hledáte nějakou příležitost někam vycestovat, ptejte se všech a kdykoliv. Nikdy nevíte, kdy a od koho můžete dostat zajímavý návrh,“ upozorňuje. Ale to už vrátný zhasíná atrium a připravuje fakultu na nový den.