Dokument Ryba smrdí od hlavy: Mezi vámi je mnoho Václavů Havlů

Do rubriky Univerzita napsala Barbora Čunátová (Úterý, 13. listopad 2012)

„Představte si, že vám někdo krásný a okouzlující řekne, že jste výjimečný. Ví přesně, co máte rádi, čte vaše nejtajnější myšlenky a vám připadá, že jste si našel spřízněnou duši. Než se nadějete, vytvoříte si hluboké pouto – s psychopatem.“ Těmito slovy začíná provokativní dokument Ryba smrdí od hlavy.

Americký snímek natočený českými režiséry Václavem Dejčmarem a Mishou Votrubou se v nedělní podvečer promítal v aule Filozofické fakulty. Pojednává o manipulátorech mezi námi, enormní spotřebě antidepresiv nebo lidském hrdinství. Následovala ho debata s psychoterapeutem Michalem Mynářem.

Film je rozdělen do tří částí, ve kterých se tvůrci opírají o názory a myšlenky světově uznávaných psychologů, například Philipa Zimbarda nebo Roberta Hare. Autoři se zabývají především dnešní společností, ve které jsou emoce a svědomí překážkami v úspěchu, a kde vítězí lidé bez empatie – psychopati. Těm se věnuje i první část filmu.

Kdo je rybí hlava?

Staří Číňané říkali, že ryba smrdí od hlavy. Autoři filmu za rybí hlavu považují hrstku lidí na samotném vrcholu společenské pyramidy, kteří vlastní většinu světového bohatství a rozhodují o zásadních otázkách. U těchto lidí existuje mnohem větší šance, že se jedná o psychopaty. Přesněji řečeno korporátní psychopaty.

Tito lidé nerozlišují mezi morálním a nemorálním. Jde jim jen o jedno – manipulovat s lidmi a obelhávat je ve svůj prospěch. „Co s tím uděláme? Svrhneme je? Je tohle vůbec jádro problému? Jsou oni tou zkaženou rybí hlavou?“ ptá se průvodce celého filmu. Odpověď však dokument nedává. Možná je to záměr, který nás má vést k hlubšímu zamyšlení.

Zázračné pilulky

Druhá část filmu přichází s myšlenkou, podle které se dnes jako psychopati chovají miliony lidí na celém světě. A to kvůli pilulkám štěstí jako jsou prozac, zoloft nebo valium. Farmaceutické reklamy řeší každý problém vhodným antidepresivem. Prášky způsobí, že se člověk cítí šťastnější, protože téměř neprožívá svoje emoce. Necítí naplno strach, lásku, hněv ani stres.

Tyto léky však berou i lidé, kteří je vůbec nepotřebují. Proč se ale zdraví lidé chtějí cítit a chovat jako psychopati? „Uvědomme si, že někdy jsou předepisovány lidem, kteří se například bojí jít na večírek. Je to absurdní. Navíc kromě zvýšeného rizika sebevražd s sebou nesou další vedlejší účinky,“ dodává literární kritik Christopher Lane.

Dobré srdce a hrdinství. To je lék na dnešní svět

Dnešní západní svět upřednostňuje nelítostné chování bez emocí a svědomí. Psychopatické chování není najednou hrozbou, ale vyžadovaným vzorem jednání. Tím, že my ostatní tento vzor schvalujeme, podporujeme rybí hlavu. Třetí část dokumentu nabízí řešení. Podle psychologů v dokumentu je východiskem uchovat si dobré srdce, šířit pozitivní energii a umět se ozvat, když je něco špatně. „Mezi vámi je mnoho Václavů Havlů, kteří žijí v bezpráví. Mezi drogovými kartely, korupcí či šikanou ve třídách. Vaším úkolem je říci – tohle není správné,“ uzavírá psycholog Philip Zimbardo.

Dokument tímto podáním nabízí nový a zajímavý pohled na vrcholek společnosti, ale zároveň je z něj cítit idealistický nádech amerického snu. Jelikož je film určen hlavně pro americkou populaci, touha po senzacích a lehká bulvárnost je znát. Možná by pro českou veřejnost mohl být film podán trochu realističtěji, bez efektů a iluzí. Na druhou stranu autoři filmu zastávají negativní postoj ke konzumní době a neekologickému chování. A navíc myšlenka dobra a důležitosti lidského hrdinství je ještě stále nadčasové téma.