Soudcokracii stvořili politici, ale reformy soudnictví jsou potřeba

Do rubriky Fakultní ruchy napsal Petr Opršal (Pondělí, 19. listopad 2012)

Ačkoli samotná debata o prolínání justice a politiky začíná až v devět hodin ráno, už před půl devátou se aula ve třetím patře naší fakulty začíná pozvolna plnit. Stačí se podepsat na seznamu registrovaných hostů a už návštěvník obdrží desky s podklady a poukázku na oběd. Pak si jen stačí najít místo – a kdo se nestihl nasnídat doma, může si doplnit hladinu cukru kávou a koláčky.

Přednášku zahájil děkan Břetislav Dančák krátkou vzpomínkou na už nežijící ústavní odborníky. Na něj pak navázal Hubert Smekal se svým krátkým příspěvkem.

„Soudcokracie, čili neomezená vláda soudců, je pejorativní termín, který si bohužel až příliš oblíbili někteří čeští polici a politologové,“ odstartoval blok odborníků Ivo Pospíšil, zástupce Ústavního soudu. „Přitom celý tento spor začali politici, kteří používali soudy jako další arénu pro svůj boj.“

Největší potlesk sklidil soudce Vojtěch Šimíček, který začal na odlehčenou notu. „Jak by to dnes vypadalo, kdybychom neměli silné soudy? Měli bychom vězení plná jehovistů, kteří nechtějí platit daně, většinový volební systém podle receptu opoziční smlouvy, zákony plné přílepků a Jaroslava Bureše v čele Nejvyššího soudu.“

Za pravdu mu dal i další řečník Marian Kokeš. Poslední řečník dopoledního bloku, soudce Hynek Baňouch, pak už jen vypíchl rozdíl v právnické teorii a politické praxi. „Největším problémem je, že ministerstva se soudy nechtějí příliš spolupracovat,“ posteskl si Baňouch. Řečníci byli zapálení, diskuze bouřlivá, není divu, že dopolední část konference skončila s půlhodinovým zpožděním.

Možná to bylo poněkud přemrštěnou délkou pauzy na oběd, nebo rozebíráním méně palčivého tématu, ovšem druhý panel o mezinárodním soudnictví a národní politice už působil poněkud ospale. Přednášející tentokrát převážně četli z Powerpointu a aula se pozvolna vyprazdňovala. Ovšem závěrečná přednáška Renaty Klečkové o výběru soudců pro mezinárodní soudy, který neprobíhá rozhodně jen podle zásluh, dokázala diváky probudit. I když přednášející většinu času mluvila mimo mikrofon.

Debata kulatého stolu probudila aulu

Aula ožila po přestávce na kávu a chlebíčky. Nastal čas kulatého stolu, či spíš díky technickým limitacím hranatého pódia se zástupci politických stran. Dostavili se Stanislav Křeček z ČSSD, bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil za ODS, Stanislav Polčák ze Strany Zelených a František Korbel za TOP 09.

Debata se točila obzvláště kolem státních zastupitelství a redukce soudní soustavy. „Je potřeba konsenzu mezi soudci a politiky. Určitě by bylo vhodné zeštíhlit soustavu zastupitelství, aby byla lépe řiditelná. To platí i pro soudy,“ prohlašoval František Korbel.

S tím ale nesouhlasil Jiří Pospíšil. „Hlavním problémem státních zástupců je, jestli mají hájit veřejný nebo státní zájem. Státní zástupci by ale podle mého názoru měli být co nejvíce nezávislí,“ nechal se slyšet Pospíšil. Stanislav Křeček pak prosazoval, aby státní zástupci hájili veřejný zájem. Myšlenka na zrušení vrchního soudu se mu nelíbila.

Debata byla úspěšná, dotazy padaly jak od studentů, tak od předchozích řečníků usazených v publiku. Nejaktivnější byli asi Hynek Baňouch a Ivo Pospíšil. S úderem páté hodiny se ale debata nachýlila ke konci. Na účastníky konference už v atriu čekaly jednohubky s vínem a pak se lidé v dobré náladě pozvolna rozešli.