Začnu vaší profilací v médiích. Kdy jste věděl, že chcete
dělat audiovizuální a ne psanou žurnalistiku?
Původně jsem chtěl studovat jen rozhlasovou specializaci. Nikdy jsem si
nemyslel, že bych se stal novinářem televizním. Když to řeknu nečesky
nehezky, jako dítě mě ovlivnilo to, jaká média jsem konzumoval. A protože
mi jako recipientovi byl rozhlas nejbližší, rozhodl jsem se už na gymnáziu,
že chci studovat žurnalistiku. Pro rádio jsem se rozhodl hned v prvním
ročníku, kdy se studenti žurnalistiky dělili na specializace tisk,
fotografie, televize a rozhlas.
Kdy jste se začal zajímat o politiku?
Vyrůstal jsem v prostředí rodiny, kde se probírala politika a kde se
diskutovalo o politice. Když pak v roce 1995 přišel ředitel Frekvence
1 a Evropy 2 se zprávou, že odchází Zuzana Bubílková a že by chtěl,
abych dělal diskusní pořad Press klub, který se převážně věnoval
politice, ekonomice a dění ve společnosti, přijal jsem jeho nabídku a
zařadil jsem se do škatulky „novinář rozhovorů a diskusí“ či
„novinář politické publicistiky“.
Doháním, na co jsem kašlal jako študák
Kromě vaší činnosti v rádiu a ČT působíte i v akademické
sféře. Musíte dostávat řadu jiných lukrativních nabídek, v čem je pro
vás zrovna tato práce přínosná?
Je to intelektuálně povznášející a inspirativní. Jsem vděčný za
interakce a kritické názory studentů. Čelím jejich tvrdým a fundovaným
argumentům a otázkám. Dialog s nimi mě nutí přemýšlet. Pro mě je to
vynikající motivace, která mne posouvá. Snažím se jim předat poučení ze
svých chyb, kterých jsem se dopustil v průběhu téměř už dvaceti let
novinářské dráhy. Rozebíráme spolu stav žurnalistiky a snad jim mám
i co praktického předat, takže je to myslím vzájemná interaktivita,
která je snad přínosná i pro ně.
Dostali vás studenti někdy do úzkých?
Téměř na každé přednášce. Dostávají mě do úzkých některými
argumenty a znalostmi. A abych úplné neříkal hlouposti, tak se musím na
některé otázky, které mi kladou, připravit, protože nejsem schopen pokrýt
všechny oblasti nebo problémy, na které se v rámci
přednášky ptají.
Co by studenti měli umět, když dostudují
žurnalistiku?
Můžu mluvit na základě vlastní zkušenosti jako absolventa žurnalistiky a
mediálních studií. V posledních patnácti letech jsem měl intenzivní
pocit „nedostudovanosti“, který jsem musel prakticky vytěsnit tím, že
jsem dočítal některé knížky a nořil se do tajů, na které jsem kašlal
jako študák. Přál bych si, abyste si uvědomili, že právě teď se vám
nabízí unikátní možnost, abyste si to studium maximálně užili a
načetli, co můžete, protože pak vás praxe bude jen „vysávat“ a
nebudete mít tolik času na sebevzdělávání.
V návaznosti na to – myslíte si, že je příprava kateder
žurnalistiky dostatečná?
Všichni pedagogové i akademický svět se snaží etablovat žurnalistiku a
mediální studia jako plnohodnotný obor. To, že se vám jako studentům
možná někdy nedostává některých praktických znalostí, které byste
chtěli umět, je zase dáno limitací kreditů či času k výuce. K nám na
fakultu na začátku devadesátých let jezdili lektoři z řady univerzit a
učili nás, jak má vůbec vypadat žurnalistika v zemi, která je
označovaná za liberálně demokratickou. Předtím byla žurnalistika
především teorií propagandy. Myslím tedy, že je proměna výuky
žurnalistiky a mediálních studií za těch dvacet let poměrně citelná a
především ku prospěchu vás, studentů.
Když byste měl srovnat studenty z Prahy a z Brna – jaké jsou
v nich základní rozdíly?
To srovnání by bylo zavádějící, protože jsem s pražskými studenty
v daleko větším a intenzívnějším kontaktu než se studenty tady
v Brně. Je ale vidět, že se studentům v Brně nebo v Ostravě v menší
míře nabízí příležitosti pracovat nebo vstoupit do praxe než studentům
v Praze. Logicky je v Praze pro studenty větší množství pracovních
příležitostí. To mi někdy jako kantorovi komplikuje výuku, protože
studenti často kvůli pracovnímu vytížení odsouvají na vedlejší kolej
studium. Nechci tím však říci, že bych to někdy nečinil jako student, ale
nečinil jsem to v tak velké míře.
Novinařina je podobná medicíně
Jak to vidíte do budoucna se svým působením v České televizi?
Máte nějaké plány?
Snažím se co nejlépe pokračovat v desetiletém projektu Otázek a
zmíněný projekt posouvat. Myslím, že zájem diváků i médií
o otevíraná témata ukazuje, že pořad nestagnuje. Bude ale záležet na
vedení České televize, jestli bude chtít pokračovat. A pak zároveň i na
mně, jestli si řeknu, že by člověk na vrcholu měl odejít.
Jak dlouho vám trvá příprava na Otázky?
Je to celotýdenní příprava. Myslím, že novinařina je podobná medicíně.
Chcete-li být dobrý lékař, tak chodíte operovat i o víkendu. Novinařina
stejně jako medicína nejsou povolání s pevnou pracovní dobou. Mám do toho
času přípravy Otázek započítávat každé ráno, kdy si hodinu a půl čtu
všechny noviny, české i část zahraničních, anebo to v té přípravě
není? To, že jedete autem a kromě soustředění se na jízdu přemýšlíte
i nad tím, koho v neděli pozvat do Otázek, aby složení hostů bylo co
nejpestřejší a nejzajímavější?
V čem se oproti tomu liší příprava do Rádia
Impuls?
V Impulsu je to interview s jedním člověkem, a je tudíž více sevřené,
než bývají diskuse. Dovolím si tvrdit, že moderovat debatu tří, čtyř
lidí je daleko komplikovanější, protože hosté často odbíhají od tématu
nebo se vracejí k tomu, co už bylo probrané. Vedete-li rozhovor s jedním
člověkem, je daleko soustředěnější. Je to jednodušší práce, ale na
přípravu myslím stejně těžká. Necítím se totiž jako novinář dobře,
když nejsem co nejlépe připraven. Nikdy bych ale neřekl, že jsem
stoprocentně připravený. Vždy čtete další a další informace a
rozvětvuje se tím složitost problematiky.
Podle čeho vybíráte osobnosti do Otázek?
To je kolektivní práce v rámci České televize. O pozvání hostů
diskutujeme s ředitelem zpravodajství, šéfredaktorem, dramaturgem a
editorkou. V této pětici se o tom bavíme každou středu na naší
pravidelné poradě. Není to tak, že by někdo měl právo veta a nějakého
hosta zakázal, nebo se ho naopak snažil protlačit. Je to opravdu kolektivní,
tvrdá, ale přátelská diskuze o tom, jaké zajímavé lidi pozvat, aby
politikům oponovali například odborníci či lidé z nevládních
organizací.
Politici do Otázek zasahují nepřímo
Snažili se politici někdy zasáhnout do vaší činnosti
v Otázkách nebo je nějakým způsobem ovlivnit?
Nesnaží se o to přímo. Snaží se však moderátora rozhodit. Když
například při vysílání replikují: „Kdybyste mi neskákal do řeči a
nechal mě domluvit, tak bych vám to řekl.“ Oni spíš používají tyto
triky, aby v očích části diváků znevěrohodnili moderátora, než aby
volali novináři, že chtějí či nechtějí to a to. Někdy se také
vymluví, že do pořadu nepřijdou. Je to jejich svaté právo a divák potom
vidí prázdnou židli, protože host nepřišel. Často je to taky nepřímé
zasahování do pořadu, aby se nějaké téma neprobíralo. Těmto tlakům jsme
však nikdy neustoupili.
Volit nechodíte kvůli zachování neutrality. Měli by něco
podobného jako vy dodržovat například politologové?
Berte to, že nechodím volit kvůli neutralitě, jako můj osobní postoj.
Záleží na každém člověku. Pokud někteří politologové najdou vnitřní
mechanismy, aby v rámci interpretace a kritického odstupu někomu nestranili,
nebo naopak někoho nepoškozovali, tak ať volit chodí. Bohužel osobně to
mám nastavené tak, že kdybych někoho volil ve volbách prvního řádu, jak
je politologové označují, obávám se, že bych pak toho mnou voleného
poškozoval. Byl bych k němu více kritický. A když navíc zvolíte
špatně, můžete být jako pozorovatel frustrován. A nepromítla by se ta
frustrace do vaší práce? To jsou otázky, které bych si kladl, pokud
bych volil.
A je vůbec možné jako pozorovatel nemít žádný politický
názor?
Myslím, že ano. Musíte si zkušenostmi vybudovat odstup. Cílem novináře je
rozrušovat nepravdy či klamání, kterého se dopouštějí nejen politici, a
klást jim fundované a kritické otázky. Je to tak, jako byste se ptala –
může lékař dobře odoperovat pacienta, který zastává vysokou
společenskou, resp. politickou funkci? Lékař je profesionál, měl by učinit
maximum pro to, aby ho odoperoval stejně dobře jako pacienta, který
nezastává nějakou politickou funkci. Tímhle se řídím. Příměry
s medicínou mi přijdou trefné, protože nacházím mnoho společných
aspektů, které se týkají práce novinářů a lékařů.
Prezident nemusí být politikem
Myslíte si, že u některého ze současných prezidentských
kandidátů existuje podobný střet zájmů?
V jakém slova smyslu?
V tom smyslu, že působili v jiné profesi než
v politice.
Myslím, že ne. Myslíte-li to tak, že by měl být prezident politikem, aby
byl předpřipraven na nejvyšší ústavní funkci, tak to podle mě nemusí
být nezbytný předpoklad. Podíváte-li se na funkci prezidenta, v mnoha
ohledech je protokolární a reprezentativní.
Máte v plánu udělat výjimku a zúčastnit se prezidentských
voleb?
Ne. Považuji je za volby prvního řádu. Navíc budu moderovat předvolební
prezidentské diskuze, takže bych asi některého z kandidátů poškodil.
Máte jasno v tom, koho byste určitě nevolil?
Asi bych nikdy při jakýchkoli volbách nevolil extrémní síly, které jdou
proti základním lidským hodnotám. To je hodně zjednodušená odpověď, ale
věřím v ideály humanitní, slovy Masaryka.
Máme docela solidní média
Z trochu jiného soudku, existují v České republice noviny,
časopisy, případně televize, které by se mohly rovnat
světovým?
Bezesporu. Srovnání se světovými médii však bude vždy pokulhávat kvůli
tomu, že světová média fungují v daleko větším jazykovém prostoru. Jak
můžete srovnávat kupříkladu Wall Street Journal s Hospodářskými
novinami? Hospodářské noviny nikdy nebudou mít takové prostředky a takové
personální zázemí jako Wall Street Journal. Hospodářské noviny
vycházejí na desetimilionovém trhu, Wall Street Journal vychází na trhu
stovek miliónů možných čtenářů v USA. Nemluvě o lidech, kteří na
celém světě mluví anglicky. Je to tedy těžké srovnání. Myslím, že na
to, v jakém se pohybujeme prostoru, tady máme docela solidní média. Na tu
„bídu“ českého prostředí se nedá říct, že by naše žurnalistika
byla nějaká špatná. Když už se snažím srovnávat, srovnávám s médii
ve středoevropském prostoru. A tam si podle mě vedeme poměrně
solidně.
V návaznosti na vaši přednášku, co říkáte na kauzu Radka
Johna a jeho tzv. „dvojí etiku“?
Myslím, že si Radek John kritiku zaslouží. Co je k diskuzi, je míra
kritiky a pranýř od jeho bývalých kolegů z televize Nova. To mi do jisté
míry přijde nespravedlivé. Moc dobře věděli, že jim Radek John, jejich
kamarád-novinář, šéfuje a přitom podniká – vydává zvěřinové
kuchařky či časopis VZP. Veřejně se ozvali až teď, když je Radek John
kritizován za svůj návrat do médií.
Co říkáte na politickou informovanost českých
diváků?
Někdy mám pocit, že tím, jak vznikl prostor zpravodajské ČT24, je té
politiky na diváky někdy až příliš. I proto zveme do Otázek ve větší
míře hosty z jiných oblastí, jako jsou ekonomika či
prostředí vědy.
Medailon
PhDr. Václav Moravec
- narozen 1974
- absolvent Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK)
- vyučující na FSV UK, redaktor, moderátor
- od roku 2004 moderátor diskusního pořadu České televize Otázky Václava Moravce
- moderuje každodenní interview Impulsy Václava Moravce na Rádiu Impuls
- v roce 2003 získal ocenění Českého literárního fondu Novinářská křepelka pro novináře do 30 let