Do místnosti, kde se přednáška koná, přicházím přesně v šest hodin s očekáváním zaplněné učebny. Po vstupu mě však udiví spousta volných míst. Je tu kolem dvaceti posluchačů a další nepřichází, a tak se vedoucí odboru korupce po patnácti minutách rozhodne začít.

Komorní setkání se nese spíše v neformálním duchu. V krátkém úvodu představuje sebe a hlavní poslání organizace, ve které působí. Po půl hodině přechází k diskuzi. V průběhu lze zpozorovat jistou skepsi, která k tomuto tématu bohužel patří. „Odsouzení za korupci si nahrabali tolik, že pár let ve vězení jim nevadí a jejich rodiny si žijí v blahobytu,“ vysvětluje situaci v České republice Černý. Přesto vidí ve společnosti určité zlepšení. Především za posledních pár měsíců, kdy se objevila spousta kauz. „Lidé se přestali bát úředníků a politiků na vyšších pozicích,“ objasňuje.

Naše společnost chce něco za něco

Černý hovoří o tom, jak je důležité být přítomen v situacích, ve kterých je korupce páchána. Pomáhají tomu i různé technické vymoženosti jako například odposlechy. „Být online poskytuje nezpochybnitelné důkazy,“ tvrdí. Podle něj jsou totiž důkazy získané z papírů někdy nepoužitelné, neboť čísla na papírech často nejsou pravdivá. To samé platí rovněž o investigativních novinářích. Někdy jsou k užitku, jindy policistům naopak práci spíše ztěžují. „Když se o případu dozvíme ex post, bývá už pozdě,“ říká a při tom se rozhlíží po místnosti, jestli není náhodou nějaký novinář i tady.

Na dotaz, zda je práce v tomto útvaru obtížná, s úsměvem odpovídá, že nejtěžší je dodržovat mlčenlivost. „Víme, kdo zabil Kennedyho, ale stejně si to musíme vzít do hrobu,“ směje se. Přednáška se chýlí ke konci a Černý se s posluchači loučí tvrzením, že naše společnost chce něco za něco. I přes malou účast má setkání úspěch. „Je vidět, že Černý je odborník a nehovoří prázdnými slovy tak jako politici,“ chválí přednášku student politologie Václav Krajňanský.

blog comments powered by Disqus