V aule se trénovala revoluce | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 27. ročník

V aule se trénovala revoluce

Do rubriky Kultura napsal Jan Perla (Pondělí, 17. listopad 2008)

Mezinárodní den studentů je v našich končinách spojen se státním svátkem Dne boje za svobodu a demokracii. To jsou hned dva důvody k oslavě na půdě fakulty. V rámci celodenního programu se 17. listopadu objeví i divadlo. V aule se Divadlo Feste vrátí do doby staré devatenáct let. Představení Osmdesátdevět je zajímavé z více důvodů.

Podtitul kusu zní Trenažér jedné revoluce a táhne se jím, ostatně jako celou dramaturgií Divadla Feste, téma identity. V tomto případě jde nejen o identitu člověka jako jedince, ale i o identitu českého národa a státu. Diváci se společně s herci vrátí do roku 1989, kdy za jedním stolem seděli představitelé komunistické moci v čele s Ladislavem Adamcem a představitelé opozice, disidentů v čele s Václavem Havlem. Formát představení je dosti netradiční, herci jsou promíchání s publikem, a to se aktivně účastní.

Inscenace Osmdesátdevět je dílem režiséra Jiřího Honzírka a scénáristy Tomáše Kačera (vyučuje na Filozofické fakultě). Na přípravě se jako spoluautor scénáře a dramaturg podílel také Jakub Macek, člen Katedry mediálních studií a žurnalistiky. K práci se dostal vcelku náhodou: „Vařil jsem doma guláš a Jirka Honzírek, který byl u nás návštěvě, řešil s představením nějaký problém. Zašli jsme na pivo a společně ten problém vyřešili. Následně mě Jirka přizval k představení jako dramaturga, přestože věděl, že jsem to nikdy nedělal.“

Představení má dvě linie. Zaprvé jde o příběh čerstvých absolventů vysoké školy, kteří hledají své místo ve společnosti a, slovy Jakuba Macka, se jim najednou pod nohama úplně změní celý svět. Dojde na klasické symboly revoluce jako zvonění klíčů a podobně. „Ti lidé venku si myslí, že dělají revoluci, že oni něco vytvářejí. Ve skutečnosti to tak ale není. I v tomto případě je někdo řídí. Ta skutečná změna se dělá za jednacím stolem,“ přibližuje myšlenku hry Macek. A jsou to diváci, kteří jsou v ten okamžik zataženi do hry a rozhodují o osudech imaginárních divadelních postav. Právě oni totiž předčítají autentické záznamy a přepisy ze zákulisních jednání. Právě oni mluví ústy Havla, Adamce a dalších. Právě oni dělají dějiny. Ne dav venku, ne obyčejní lidé cinkající klíči, ale hrstka vyvolených.

Pokud nestihnete představení na fakultě a přesto byste jej rádi viděli, podívejte se do programu brněnské Reduty, kde Divadlo Feste tuto hru uvádí.

blog comments powered by Disqus