S handicapem studuje už druhou vysokou školu

Do rubriky Minitéma napsala Hana Cukrová (Pondělí, 18. březen 2013)

Sedmadvacetiletá Barbara Caková je v rámci naší fakulty neobyčejnou studentkou. Vždyť má v první ročníku doktorský titul, který není rozhodně posledním titulem, o nějž usiluje.

Barbara je studentkou prvního ročníku dvouoborového mezifakultního studia. Na naší fakultě navštěvuje katedru sociologie, zatímco na Filozofické fakultě objevuje tajemství psychologie. „Není to zrovna nejšťastnější kombinace, je to náročné,“ podotýká.

Obtížnější kombinace není ovšem to jediné, s čím se během svého studia musí potýkat. Barbara má zhoršené vidění a nedoslýchá na jedno ucho. Své známé a spolužáky rozeznává podle výšky a hlasu. Během přednášek sedává v první řadě, přesto má problémy dohlédnout na prezentace promítané na plátno. „Naštěstí je většina materiálů a prezentací uložených v informačním systému, nebo si o ně napíšu vyučujícím. Ti mi vycházejí vstříc i při jiných požadavcích,“ vysvětluje Barbara a uvádí příklad: „Požádala jsem o přesunutí zkoušky, kterou jsem měla mít večer, kdy už se ale hůř soustředím. Zkoušející mi vyhověl a přeložil ji na odpoledne.“

Jeden obor nestačí

Naše univerzita však není její první zkušeností s vysokou školou. Na Slovensku vystudovala na Univerzitě Komenského obor sociální práce. Studium na dvou univerzitách ve dvou různých zemích jí nejen pomohlo získat vědomosti, ale také zaregistrovat rozdíly ve výuce. „Některé činnosti, které jsou v Česku brány jako zažitý mechanismus, nejsou na Slovensku samozřejmé, například přístup na počítače. Díky tomu, že jsem byla dobrou studentkou, jsem třeba od přednášejícího získala potřebnou literaturu. Nemusela jsem také s dotazy navštěvovat profesory osobně jako ostatní, ale mohla jsem jim pouze napsat email,“ vzpomíná na poměry na slovenské univerzitě.

Ani v Brně ale není se vším spokojená. Nejvíce jí vadí neprakticky vybavená učebna na Filozofické fakultě, kde chybí stoly a studenti musí psát na kolenou. „Je to pro mě velmi obtížné a myslím si, že i pro jiné lidi s handicapem,“ objasňuje.

I přes nepříjemnosti, které se během jejího studia občas vynoří, nemá Barbara žádný individuální studijní plán a navštěvuje stejné předměty jako její spolužáci. Možná ji tedy jednou na nějaké přednášce potkáte.