Ona osudná věta zněla přibližně: „Lidé osidlovali nové a nové země, protože hledali tu, kde by se jim vedlo ještě lépe. Když osídlili všechny oblasti a prozkoumali celý svět, zjistili, že žádná ideální země neexistuje. Možná také proto se vrhli na zkoumání vesmíru.“ Tato myšlenka jako by zcela pasovala na moje dosavadní uvažování. Stále se ženu za něčím lepším, aniž bych si uvědomila, co se mi denně míhá před očima.

A tak jsem se začala více dívat kolem a narazila jsem na pár dobrých věcí, které mi zpříjemnily, když ne celý den, tak určitě hodinu. Například jsem objevila skvělou palačinkárnu, kde si můžete ingredience nasladko či naslano poskládat sami. Nebo hezkou minivýstavu obrazů ve třetím patře naší fakulty, která je zasvěcená, sice ne moc veselému tématu umírání, zato je zajímavě zpracovaná. Tím víc mi ten kontrast přišel vtipnější, že jsem šla do třetího patra za odpočinkem na pohodlná a vždy volná křesla. I téma vesmíru si ke mně cestu našlo, ať už to bylo při sledování hvězd v planetáriu, což mimochodem vřele doporučuji, nebo při Vesmírných večerech, divadelní improvizaci, která mě vcelku okouzlila. Takže se vlastně dá říci, že jsem kus svého vesmíru při jeho nehledání přeci jenom objevila.