Když kofein proudí krví

Do rubriky Ostatní napsal Petr Opršal (Čtvrtek, 14. března 2013)

Jistě to zná každý. Ošklivé, pošmourné ráno brněnského předjaří, před vámi od osmi ráno do půl osmé večer den nabitý semináři, doznívající kocovina, stres a celková nechuť k životu, natož jakékoliv aktivitě. A z vyhřátého „klobouku“ se nikomu nechce.

Existuje spousta možností, jak se uvést do pohotovostního režimu, některé jsou ale leda pro masochisty. Třeba taková sprcha s teplotou blízko absolutní nule. Ti nejtvrdší pak po ránu v duchu Murphyho zákonů spolknou ropuchu, aby se jim ten den už nemohlo nic horšího přihodit. Ale mnohem lepším řešením je dát si kávu.

Správná hladina kofeinu v těle dokáže študáka správně probudit a pomoci mu soustředit se nad sepisováním další z obsáhlého seznamu esejí o nesmrtelnosti duše chrousta podle teorie tranzice. A když je hlad a už nezbývají peníze, tak i příjemně „zaplácne“ místo v žaludku.

Ale pít dokola tu samou kávu člověka omrzí. A Brno má díky Bohu rozsáhlou síť kaváren a podobných podniků, v nichž si může zákazník dopřát všechno možné, od prachobyčejného turka po nejrozličnější speciality z ciziny – hlavně se snobsky správnou výškou pěny a nezbytnou sklenicí vody. Právě na kávu je dnešní číslo zaměřené. Naše redaktorky během jediného odpoledne odvážně okusily kávu v šesti kavárnách v blízkém okolí fakulty. Tak se sice asi na jeden den dobrovolně vzdaly spánku, ale aspoň se s vámi v hlavním článku naší rubriky podělí o své dojmy.

Zkoumaným subjektem bylo tentokráte espresso. Možná ten nejznámější druh kávy, nejsnazší na přípravu – ale i na něm se dá mnohé zkazit. Autor tohoto článku už v Brně nejedno okusil a setkal se jak se správným „černým zabijákem“, tak i s „jarovou vodou“, která chutnala hůře než z nádražního automatu – a paradoxně, oba extrémy se cenou příliš nelišily.

Ale ať už někdo fandí intelektuálské černé kávě s cigaretou nebo si potrpí na kávy, v nichž je mléka a cukru vlastně více než starých dobrých pražených zrn kávovníku, určitě se vyplatí celou rubriku dočíst až do konce.

A to i pro menšinu, která se kávě úplně vyhýbá. Pro tu je připravená další část našeho seriálu – receptů od našich vyučujících. Dnes se svým receptem pochlubí Miroslav Šipula z katedry psychologie.

Co říci závěrem tohoto úvodníku? Snad jen že celý kolektiv redaktorů Halasu přeje našim čtenářům hodně energie do nového semestru – a místo stresování se ať si raději dopřejí šálek dobré kávy.