Vítězství i zklamání. "Fssáci" hráli fotbal | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 25. ročník

Vítězství i zklamání. „Fssáci“ hráli fotbal

Do rubriky Fakultní ruchy napsal Michal Bělský (Pátek, 17. květen 2013)

„Pojďme, hoši, ještě pár minut, zkusíme to otočit,“ povzbuzuji spoluhráče ze střídačky po třetím inkasovaném gólu, který nám prakticky sebral poslední zbytky naděje na postup. Semifinále je v tuto chvíli daleko a postup mezi elitní čtveřici fotbalových týmů na fakultě by se rovnal malému zázraku. Za malou chvíli rozhoduje dvojitý přerušovaný hvizd sudího o tom, že si zbytek turnaje užijeme už pouze jako diváci.

Na naší fakultě se každoročně pořádá nespočet akcí, mezi které se řadí i sportovní závody a turnaje. Jedním z nich je i tradiční fotbalový turnaj O Pohár FSS, který letos už podvanácté uspořádali sami studenti. Letos se přihlásilo dvanáct týmů, pořadatelé tak vytvořili dvě skupiny po šesti týmech. Turnaj se hraje systémem každý s každým v rámci skupiny a k zahajovacímu utkání celého turnaje nastoupí náš tým „FC Běhá balon“. V tuto chvíli má vysoké ambice.

Je pondělní ráno 22. dubna, sedím v šalině směr Náměstí Míru a přemýšlím nad tím, co všechno jsem si zapomněl vzít s sebou. Boty, kraťasy, dres, vodu… Vodu! Jsem tak nervózní, že jsem si nevzal žádné pití. Naštěstí je ve sportovním areálu Draken, kde budu za pár chvil prohánět míč, i posezení s občerstvením. Žízní tedy neumřu. U hřiště s umělým povrchem se zdravím se spoluhráči a jdu se převléct do sportovního oblečení. Náš první soupeř „Dream team“ už se na hřišti připravuje k duelu a mě čeká za okamžik to samé. „Nevypadají špatně,“ prohodil mým směrem jeden ze spoluhráčů. Zápas začíná.

Vynikající úvod nám zajistil postup…

Po úvodní nervozitě a nepřesnostech, které zavinila absence předturnajového soustředění, dáváme gól a hned se nám hraje mnohem lépe. Do poločasu však soupeř z přímého kopu vyrovnává a nás čeká během pauzy porada. „Musíme si to dávat po zemi. Vzduchem nemáme šanci, to jsou ztracený balony,“ hodnotí první půli kapitán a trenér v jedné osobě Honza. Dáváme Honzovi za pravdu a loudáme se z kabiny na hřiště. Druhý poločas vypadá mnohem lépe než ten první, hned v úvodu dáváme branku a ujímáme se vedení. To nám vlévá novou krev do žil a přidáváme ještě další dva fíky. Rozhodčí ukončuje utkání a my s výhrou 4:1 a pocitem splněné povinnosti odcházíme ze hřiště rovnou do hospůdky na párky s pivem.

Hodinová pauza je však docela dlouhá a všem těžknou nohy. Dalším soupeřem je tým „Doba je zlá“, což vystihuje naše momentální rozpoložení po třízápasové přestávce. Hodně času před utkáním věnujeme rozcvičování a protahování, abychom rozhýbali ztuhlé svalstvo. Naše druhé vystoupení na turnaji začíná poměrně zostra a do poločasu stíháme vstřelit úvodní gól, což se ukazuje jako klíčová událost zápasu. Po pauze jedeme na ještě vyšší obrátky, protože druhý gól by mohl znamenat další výhru, což by nám podle našich laických prognóz a odhadů mělo zajistit postup do středečních vyřazovacích bojů. A opravdu, druhá branka nakonec přichází díky výstavnímu vlastnímu gólu soupeře a my si už jen hlídáme čas a naší bránu. Konec utkání je tu a my s vítězným pokřikem a výhrou 2:0 opouštíme hrací plochu. Čtvrtfinále by nám nemělo utéct!

…po kterém jsme usnuli na vavřínech

Čeká nás obligátní hodinka v hospůdce a někteří spoluhráči se posilňují dalším pivem. V televizi, která visí na zdi, právě vysílají přímý přenos tenisového Fed Cupového klání mezi Šafářovou a Vinciovou. Šafářové se přestává dařit, ztrácí utkání a nakonec prohrává. Jako by byl průběh tenisového utkání předzvěstí našeho účinkování v turnaji. Soupeřem pro třetí utkání je tým „Oh long Johnson“, který nás překvapuje velmi kvalitní hrou. Od začátku utkání taháme za kratší konec, což nás viditelně znervózňuje. Dostáváme dvě laciné branky, odpovědět dokážeme pouze jednou. V polovině utkání soupeř dává třetí gól a naše odpověď přichází bohužel pozdě. V poslední minutě dostávám krásnou přihrávku na střed hřiště a střelou pod gólmana zaznamenávám svou jedinou branku na turnaji. Vyrovnat se nám bohužel nedaří a tak přichází porážka 2:3, která zasazuje našemu sebevědomí pořádnou ránu.

Před čtvrtým utkáním, které nás čeká, máme teď překvapivě pouze jednozápasovou přestávku, což se později ukáže jako krátká doba na regeneraci. Sice nám nestačí ztuhnout nohy, ale v parném odpoledni jen těžko nabíráme síly. Soupeřem pro další zápas je tým „FC Hranolkáři“, který dosud podává poměrně nevyrovnané výkony. Před začátkem klání si rozdělujeme poslední pokyny a jdeme na věc. Rostoucí únava se však začíná projevovat a náš mdlý výkon je v prvním poločase po zásluze potrestán jednou brankou. Po poločase však žádný obrat nepřichází a „Hranolkáři“ dávají druhý gól, což mě i mé spoluhráče psychicky sráží ještě níž. Do konce utkání se na žádný silnější odpor nevzmůžeme a prohráváme tak svůj pondělní předposlední zápas poměrem 2:0.

A opět tři zápasy pauza a hodinka na občerstvení. S týmem rozebíráme příčiny neúspěchu a pomalu spřádáme plány na poslední zápas tohoto dne. Čeká nás tým „Popes on dope“ a podle jejich dosavadních výsledků očekáváme velmi těžký zápas. Naštěstí ještě před začátkem víme, že horší než čtvrté místo neobsadíme. První okamžiky utkání jsou jak z říše nočních můr, dostáváme dva rychlé góly a podle herního projevu je zřejmé, že vyhrát asi vůbec nechceme. Během přestávky si říkáme, jak bychom chtěli hrát, ale není to nic platné. Limituje nás i únava a drobná zranění. V polovině druhého poločasu inkasujeme třetí branku a o vítězi zápasu je téměř rozhodnuto. Výsledek posledního klání dne je 3:0 ve prospěch mančaftu „Popes on dope“. Je tedy jasné, že musíme s předvedenou hrou do začátku čtvrtfinále něco udělat. Mezi posledních osm týmů postupujeme ze čtvrtého místa pondělní skupiny se šesti body za dvě výhry a záporným skóre 8:9.

Silný soupeř utnul naše snění o stupních vítězů

V odpoledních hodinách odjíždím se spoluhráčem a zároveň spolubydlícím Štěpánem z Drakenu domů a v šalině rozebíráme příčiny rapidního zhoršení výkonu. Překvapivě ale na nic nepřicházíme a notně rozladěni z předvedené hry se doma vracíme ke školním povinnostem. Čeká nás den volna a je třeba nabrat spoustu sil pro středeční čtvrtfinále. V úterý se dozvídáme jméno soupeře, ale když vidíme jeho výsledky, mrazí celý tým v zádech. Skóre 18:4 a třináct bodů za čtyři výhry a jednu remízu hovoří za vše. Je tedy jasné, že s týmem „Fuck off gender“ to bude nesmírně těžké utkání.

Ve středu opět zahajujeme celý hrací den. Jsme tedy ještě plni sil, i když si téměř všichni z týmu, včetně mě, stěžují na namožené svalstvo v celém těle. Do utkání jdeme s cílem rychle vstřelit gól, ale soupeř je bohužel rychlejší. Po patnácti vteřinách hry inkasujeme první branku, což nás evidentně rozhazuje a dlouho hledáme klid při práci s balonem. Do poločasu dostáváme po naší chybě ještě jeden gól; to už ale začínáme tušit, že zápas pomalu, ale jistě ztrácíme. Během přestávky není ani třeba nějakých taktických pokynů, protože soupeř nás jednoznačně přehrává. Ne že bychom hráli špatně, ale prostě na něj nemáme. Ve druhé půli náš gólman loví z brány další balon a začíná být pomalu jasné, že se dál nepodíváme. Utkání nakonec končí poměrem 3:0 pro soupeře a my, zklamaní průběhem utkání, končíme také.

Těšit nás může jen fakt, že náš čtvrtfinálový přemožitel vyhrál celý turnaj, který rozhodlo nádherné finále plné parádních fotbalových akcí. Zápas ukončují hráči „Fuck off gender“ v přibližně dvanácté sérii penalt povedeným kopem k tyči a vítězí tak 2:1. Druhé místo obsazuje tým „Krtci jak koně“, kteří také předvedli na turnaji velmi dobré výkony. V souboji o třetí místo vyhrálo družstvo „Název týmu“ výkonem 2:1. Celý turnaj byl skvěle organizován a celkově si z těchto dvou dnů odnáším velmi dobrý pocit, že jsem sportem udělal něco pro sebe.

blog comments powered by Disqus