Co máme v úschovnách?

Do rubriky Fakultní ruchy napsal Martin Habčák (Neděle, 30. listopad 2008)

Informační systém naší univerzity nabízí mnoho aplikací, které nám studentům ulehčují a zpříjemňují občas dosti náročnou realitu vysokoškolského studia. Jednou z nich je i úschovna, neocenitelný pomocník v situacích, kdy nutně potřebujeme přenést soubor z jednoho počítače do druhého a zrovna u sebe nemáme flashku, nebo když chceme kamarádovi poslat soubor větší velikosti, než jaký je schopen pojmout mail.

Větších souborů lze přitom do úschovny uložit více než kdykoliv předtím. Technici z ISu totiž rozšířili její kapacitu až na pět gigabajtů. „Ve světě informačních technologií se často pracuje s velkými soubory, navíc i samotní uživatelé takovéto rozšíření požadovali, takže jsme se na to rozhodli adekvátně zareagovat,“ objasňuje důvod rozšíření úschoven IS-technik na naší fakultě Pavlína Brabcová.

Celou kapacitu však zatím využije jen málo studentů, většina jich úschovnu využívá spíš k ukládání menších souborů. „Úschovnu využívám docela často. Nemám totiž žádnou flashku, takže když potřebuju nějaké podklady do semináře, dám si je do ní a ve škole si je zase otevřu. Naopak, když si třeba ve škole natočím nějaký materiál, dám si ho do úschovny a doma si ho zase vytáhnu a sestříhám,“ popisuje způsob využívání aplikace student žurnalistiky Michael Kalábek. K podobným účelům ji využívá i student práv Jakub Backa: „Většinou do úschovny ukládám věci, které chci někomu poslat, kupříkladu fotky nebo wordové dokumenty. Naopak kamarádi mi tam třeba ukládají seriály nebo staženou hudbu.“

Podle všech tázaných studentů brání většímu využití úschovny dlouhá doba ukládání zejména objemnějších souborů. „Do úschovny si už neukládám nic, moc dlouho to trvá a navíc to zpomaluje počítač,“ říká studentka sociologie Aneta Bednářová a dodává, že větší soubory se pokoušela do úschovny uložit nesčetněkrát, ale po patnácti minutách čekání jí vždy došla trpělivost. Podle Pavlíny Brabcové závisí přenosová rychlost na více faktorech: „Především záleží na tom, jakého má uživatel poskytovatele internetu a na jeho rychlosti připojení. Samozřejmě záleží i na velikosti přenášeného souboru – čím je soubor větší, tím delší dobu přenos trvá.“

Protože je Halas médium zvědavé, rozhodli jsme se podrobit úschovnu menšímu testu: postupně jsme do ní ukládali soubory rozdílné velikosti od různých uživatelů. Malé soubory typu wordových dokumentů nebo zvukových nahrávek se načítaly okamžitě, nejpozději však do tří minut. Krátký film o velikosti šedesáti megabajtů se nám podařilo uložit za zhruba půl hodiny. Nejhorší to bylo s filmem o velikosti pět set megabajtů – ze čtyř pokusů se film podařilo uložit jenom jednou (něco kolem čtyř hodin), dvakrát se ztratilo spojení a jednou ztratil trpělivost ukládající.

Po testu jsme dospěli k závěru, že velkým vylepšením by byl zejména momentálně absentující progress bar, který by informoval o zbývajícím čase ukládání. „O takovém zlepšení zatím neuvažujeme. Co se týče nízké rychlosti přenosu souborů, v případě takové stížností bychom nejdřív zkoumali, zda například nevzniká prodleva při načítání stránek. Dosud jsme však žádný problém ani podnět od uživatelů nezaznamenali,“ uzavírá Brabcová.