Byl pozdní večer – první říjen – večerní říjen – byl žurnalistů čas. Rackův zval ku party hlas. (autor: Barbora Halbová)
Po schodech nahoru, oštemplovat ruku a svědomitě uložit lístek do tomboly. Podle cifry na lístku jsou uvnitř dvě hodiny po očekáváném zahájení zatím necelé tři desítky žurnalistů. Zdá se, že přijít na party včas je u žurnalistů demodé.
Taneční parket zeje prázdnotou, třebaže DJ Harosh nezahálí. Ještě stihne projevit solidaritu propouštěným kolegům novinářům z Economie, než jej dočasně vystřídá DJ TOsuYA a music club Mersey ovládnou hravé tóny Electro swingu.
S půllitrem Starobrna či dvěma deci bílého v rukou se to socializuje u baru téměř samo. Na nesmělé tu navíc čeká takzvaný „bažant tejbl“, který slibuje rychlé a bezbolestné zasvěcení nováčků.
Konverzace plynule proudí a klub se skutečně začíná plnit. První tanečníci míří po výzvách pořadatele Petra Racka na parket. V horním patře se hraje stolní fotbal. U Smileboxu se fotí ti, kteří si nové známosti nebudou do zítřejšího rána pamatovat.
Já u pramene jsem a žízní hynu? (autor: Barbora Halbová)
Ještě předat ceny vítězným týmům Ludvíkovy líhně a půlnoc je ta tam. Šampaňské teče proudem, tedy teklo – alespoň chvíli. Na vlastní kůži tak zakoušíme, jaké to je, když zdroj vyschne. Částečně to kompenzují akční drinky u baru.
Hřebem večera je tombola, kde se losuje o ceny jako litr vodky nebo podepsané fotografie ikon katedry, pánů Burgra a Čuříka. Ti letos nedorazili, ale příští rok – do třetice všeho dobrého – je snad pořadatelé zlákají.
blog comments powered by Disqus