Michal Brzobohatý: Naši fanoušci byli slyšet víc

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Markéta Turková (Pátek, 25. říjen 2013)

V úterním mači porazil tým naší univerzity své soupeře z Vysokého učení technického pěti góly ku třem. Zásluhu na tom má i dvaadvacetiletý útočník Techniky Michal Brzobohatý, který studuje hned tři obory a při rozhovoru „tak určitě“ neříká. „Góly nedávám, jen občas mám nějaké asistence,“ tvrdí skromně student Pedagogické a sportovní fakulty, který kromě české reprezentace fandí Kanadě a kdyby nebyl hokejistou, nejspíš by zkusil rugby.

Zahřívací otázka. Červená nebo modrá?

Modrá. (smích)

Když odpovídá hokejista na otázky, většina očekává zahajovací frázi „tak určitě“. Bude tak probíhat i náš rozhovor?

Snad ne. Když jde o přestávce člověk do šatny, těší se, že si konečně odpočine. Pokřikují na něj však novináři a žádají rozhovor. Není to příjemné. Těm hráčům to nezávidím. Lidé je pak vidí v televizi a smějí se, že říkají neustále „tak určitě“.

Skoré univerzitního zápasu otevřelo VUT. První gól bývá pro soupeře stresující, vy jste si s tím ale poradili.

Dali nám první gól celkem brzy. Věřili jsme, že to otočíme. Spoléhali jsme na to, že máme lepší tým, a navíc nám dodávala naději i vzpomínka na vítězství z minulého roku. Řekli jsme si, že jsme schopni je porazit. V poslední třetině proběhla malá přestřelka. VUT dalo druhý gól a my na to dokázali velmi rychle zareagovat. Tím se celá hra uklidnila.

Letos jste tedy obhájili vítězství z minulého roku. Jak bys tyto zápasy srovnal?

Zápas byl určitě těžší než vloni. VUT utvořilo lepší tým. Dali nám tři góly, zatímco minulý rok jeden. Naštěstí jsme s tím počítali a manšaft jsme úrovni přizpůsobili. Podařilo se nám sehnat kluky, kteří minulý rok nemohli hrát kvůli klubovým zápasům. Co se týče úrovně, ta je rok od roku vyšší. Dalo by se to srovnat s druhou ligou.

Jak jste se na zápas připravovali?

Na rozdíl od VUT, které mělo snad čtyři tréninky, my měli jen jeden. Já na něm letos nebyl, ale pokud vypadal tak jako minulý rok, sešlo se tam asi čtyřicet hráčů. Hrál se hokej a trenéři si vybrali hráče. Lajny pak sestavil trenér v šatně a my to respektovali.

Hokej je tvrdý sport. Na začátku druhé přestávky se strhla menší bitka mezi hráčem VUT a MU. Panuje mezi vámi rivalita?

Hráč z VUT tam vystartoval proti našemu obránci a začali se rvát. Já jsem to téměř neviděl. Asi to bylo zpestření pro diváky. Jinak máme ty nejlepší vztahy. S klukama jak z VUT, tak z Masaryčky se známe. Jediným neznámým pro mě byl Simen Brekke z Norska. Je tam samozřejmě rivalita před zápasem. Někdo se pošťuchuje, popichuje a hecuje, ale nic zákeřného tam neprobíhá.

Kdo hrál podle tebe nejlépe?

Určitě bych zmínil našeho brankáře, Lukáše Klimeše. Jeho výkon se mi opravdu líbil. Celý zápas nás podržel. Lukáš je v prváku, chytal za nás poprvé. Znám ho z Komety, takže když jsem se dozvěděl, že u nás studuje, trenérům jsem ho doporučil. Jinak celý tým hrál výborně. Ten zápas je velká prestiž.

Většina hráčů si po zápase stěžuje na kvalitu rozhodčích. Co si o nich myslíš?

Pískali ve čtyřech a připadalo mi, že měl každý jiný metr. Zápas nijak extra neovlivnili, především neovlivnili výsledek. Pro ně to určitě není lehké. Nevím, jak často pískají, a jestli vůbec před sedmi tisíci diváky.

Líbila se ti atmosféra?

Hrál jsem tento souboj už po třetí, takže jsem věděl, co očekávat. I tak je to pořád povzbuzující. První rok, kdy jsem hrál, přišlo méně lidí, teď bylo vyprodáno. Atmosféra je skvělá, vyhecovaná. Musím říct, že je to dokonce lepší než druhá liga, a potěšilo mě, že letos snad poprvé byli naši fanoušci slyšet více než fanoušci VUT.

Zúčastnil ses pozápasových oslav?

Já byl chvíli v klubu Caribic. Někteří ale jeli hned spát a jiní do svých klubů, protože jsme druhý den měli druholigové zápasy. Každopádně lidí bylo všude hodně.

Plánuješ si zahrát proti VUT i příští rok?

Určitě bych chtěl. Je to nejočekávanější událost hokejové sezóny. Pokud budu studentem a trenéři si mě vyberou, budu moc rád.