Když náš rektor Mikuláš Bek odmítl, aby několik týdnů před volbami na akademické půdě přednášel stranický a angažovaný prezident, mé okolí mě ujistilo, že to byl správný krok. Zeman zkrátka do školy před volbami nepatří. Jenže zároveň je několik vyučujících z naší almy mámy úspěšnými politiky. V době kampaní řeční v posluchárnách i na náměstích.
Tolerujeme jim to proto, že to jsou ti „hodní“ politici? Žádné kauzy, žádná korupce, žádné platy milenkám, jen poctivá dřina? Navíc víme, že nás známkují spravedlivě, proto i při posuzování veřejných zakázek budou naši vyučující jistě féroví a čistí.
V tomto čísle jsme se zeptali našich v politice aktivních učitelů, zda svou stranickostí nemění pH neutrality akademické půdy. Oslovení pánové tvrdí, že politická témata na univerzitu nenosí a se studenty se dělí jedině o zážitky z praxe.
Zdá se, že to funguje. Byli bychom ale stejně tolerantní i v případě, že by se naši docenti a profesoři v politice ušpinili? Velmi ráda chodím na přednášky libereckého radního a zároveň docenta Ústavu religionistiky. Z Liberce je to do Brna daleko, ale kdyby sem prosákly zkazky o tom, jak si můj docent špatně vede na liberecké radnici, těžko bych se k němu chovala stejně. Nehledě na prohlášení o politice, kterou do školy nikdo nevnáší, s vážnou tváří bych už na přednášky potenciálního korupčníka, kmotra či nevěrníka nechodila.
Politické kariéře našich vyučujících se věnujeme v hlavním tématu tohoto čísla. V rubrice minitéma si všímáme nesnází a trablů, které doprovází naše slovenské kamarády při cestě za brněnským studiem a zase zpátky. Nedoporučíme vám pizzerie v dosahu fakulty, ale pozveme vás do Science café.
Milí čtenáři,
I wish you príjemné čítanie
Kateřina Špičáková
šéfredaktorka
blog comments powered by Disqus