Mediální domy propouští. Jak se cítíte, když tady studenty a středoškoláky lákáte, aby se stali novináři?

Vždycky říkám, že je to krásná, smysluplná a zajímavá práce, ale to, že právě zažívá své nejtěžší období, je fakt. Stále ji doporučuji s jistotou, že není žádná jistota. Kdo se na novinařinu dá, musí počítat s tím, že pro něj nebude žádné místo, nebo že bude nějakou dobu pracovat v podmínkách, které zrovna zajímavé nebudou. Samozřejmě se může stát, že odpadnou i ti dobří, kteří se zaleknou.

Jakou šanci dnes mají stážisté a studenti, že si je redakce nechají?

Oproti Německu, kde je opravdu tvrdý systém, je u nás stále velká šance, že dostanete místo. Když jsem nastupoval do Respektu, dva roky jsem pracoval za pár korun a v redakci jsem skoro spal, jen abych ukázal, že tam chci být. Bavilo mě to a to znamenalo, že mě redakce potom nemohla ani odmítnout. V tomhle se to nezměnilo od devadesátých let a měnit se to nebude nikdy. V Respektu je úspěšnost maličká, z padesáti stážistů u nás zůstanou tak dva.

S novým šéfem redakcí si rozumím

Za poslední měsíce se vyměnilo několik šéfredaktorů, například v Lidových novinách, Mladé frontě DNES, v Hospodářských novinách, na serveru IHNED.cz. Čeká vás to taky?

Někdy mě to určitě čeká, ale snad ne v blízké době. Moje práce mě baví a myslím si, že na české poměry má Respekt nebývalý úspěch. Nepředpokládám, že bych byl odvolaný. Ale jsem připravený, že to může přijít kdykoliv.

Co by se muselo stát, abyste odešel sám?

Vždy pro mě bylo důležité, abych se novinařinou mohl uživit, a také to, co dělám, pro koho a jak jsem svobodný. Dostal jsem řadu lukrativních nabídek, které bych nikdy nepřijal. Vnitřní svoboda je nenahraditelná. Jsem ještě docela mladý a rozhodně si nechci v šestatřiceti zničit život tím, že bych někomu sloužil, nebo dělal něco, co by bylo proti mému svědomí.

Rozumíte si s novým šéfem redakcí v Economii Vladimírem Piskáčkem?

To je dobrá otázka (smích). A to bych neřekl, kdybych si s ním nerozuměl. Máme na spoustu věcí odlišný názor, ale nasloucháme si, a to považuji za nejdůležitější.

Propouštět opatrně

Podle Tomáše Němečka je Zdeněk Bakala dobrý vlastník médií, protože je snob, nezasahuje do nich a chce je mít kvalitní. Vnímáte to stejně?

Ano, ale neřekl bych, že je to snob. Nepochybně by si mohl koupit jakékoliv vydavatelství, ale on dovnitř i navenek deklaruje, že mu záleží na kvalitě. Prostor, který titulům nechává, je obrovský. Já mu věřím.

A jak se slučuje deklarovaná kvalita s hromadným a překvapivým propouštěním v Economii?

To je těžká otázka. Když jsem před pěti lety přebíral Respekt, tak měl mnohem větší rozpočet, větší tým a třicetimilionovou ztrátu. S tím se nezávislé médium dělat nedá, protože dříve nebo později vám to někdo vyčte. Tehdy jsem dobrovolně nechal část redakce odejít a rozpočet jsem zmenšil. A naopak jsem najal lidi, kteří byli na české scéně nejlepší, a v té kompaktnosti jsme mohli čtenáři nabídnout něco, co na trhu nebylo. Dnes je to časopis mírně ziskový a kvalita se nezhoršila. Propouštění v Economii se nás dotklo jen mírně, protože redukcí už jsme prošli.

Úsporné kroky se musí dělat dobře, a někdy mohou i pomoct médium vyprofilovat. Jenže když se propouští ve velkém, tak je tu riziko, že nebudete dost pozorní a zbavíte se i schopných lidí. A pak musíte vždy myslet na to, jak budete fungovat dál.

Stalo se vám někdy, že jste připravovali investigativní text a zjistili, že v pozadí je váš vlastník, a text jste stáhli?

Ne. Ačkoliv je Zdeněk Bakala bohatý muž, sféra jeho aktivit není tak rozsáhlá jako u jiných podnikatelů. Přes osmdesát procent jeho byznysu je v zahraničí, proto se s aspekty jeho práce příliš nepotkáváme. Leda nepřímo, když finančně podpořil kampaň ODS, VV a TOP 09. O těch stranách jsme psali, ale tak drtivě, že jedna se rozpadla úplně, druhá chodí k soudu a třetí padl premiér. Je nám vlastně jedno, jestli je Bakala podpořil, nebo ne. Píšeme si, jak uznáme za vhodné.

Platí v Economii nějaký kodex chování na sociálních sítích?

Ne, ale připravuje se. Každé významné médium na západ od nás má pravidla, jak se chovat na sociálních sítích. Naštěstí nikdo z Economie a rozhodně ne z Respektu s takovým kodexem problém mít nebude, ale celá řada kolegů je na sociálních sítích arogantní a vulgární. Kdyby to byli mí zaměstnanci, nekompromisně bych je za to postihl.

Považujete svůj humor za tak korektní, že zmíněným kodexem projde?

Já myslím, že ano. Nikoho neurážím, nejsem k lidem osobní. Nepřesahuji rámec názorové sféry Respektu. Spíš používám sociální sítě jako profesionální kanál, ze svého soukromí tam nedávám vůbec nic. Nikdo na to není zvědavý.

Pražská kavárna

Respekt je názorový týdeník. Jak moc si býváte jistí tím, o čem se chystáte teprve psát?

To má dvě roviny. Když píšete komentář, tak směřujete sice k názoru, ale i k němu si dohledáváte informace. A názor můžete změnit. U zpravodajsko-publicistických textů je ale otevřenost nutná. Nikdy si nemůžete říct: „Jdu ukázat, že tohle je gauner.“ Novinář má být otevřený a férový k informaci, subjektu, čtenáři. Klidně se může nechat překvapit tím, že jeho informace budou opačné od toho, co píší ostatní média.

Nakolik jste pragocentričtí hipsteři?

Hipsteři moc nejsme, ale pražští do jisté míry ano. Z pražských týdeníků jsme nejvíc mimopražští, ale je pravda, že tohle je trochu problém. Snažím se redaktory víc prohánět. Největší okruh čtenářů máme v Praze, Brně, Ostravě a okolí, tak bychom třeba o Brně měli psát častěji. Naše republika je tak malá, že by neměl být problém přinášet informace i z jiných měst.

blog comments powered by Disqus