Environmentalisté vyrazili do vánoční Vídně za zeleninou a bezdomovci

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Kristina Klosová (Pátek, 27. prosinec 2013)

Předvánoční Vídeň láká hlavně k nákupům. Studenti environmentalistiky se ale rozhodli prozkoumat spíš nekonzumní tvář města. Exkurze „Environmentální aspekty města“ jim nabídla pohled do netradičního potravinového družstva nebo domu, kde spolu žijí studenti a bezdomovci.

U autobusu nás vyzvedává průvodkyně Irmgard Kravogel z iniciativy Inspire4change. Po pár minutách chůze se zastavujeme u nenápadného činžovního domu v ulici Möhrengasse a vcházíme do malé místnosti plné zeleniny. Sympatický Juri Giannini nás seznamuje s projektem FoodCoop, kterého se sám aktivně účastní.

„Zkratka FoodCoop je složeninou slov food a cooperative, což znamená, že se při shánění jídla snažíme spolupracovat,“ říká Giannini. Stanice v současné době čítá kolem stovky členů a ti se dělí do různých skupin. Jedni komunikují s farmáři, jiní zas vyřizují účetnictví. Nikdo nedostává za nic zaplaceno, naopak každý měsíčně přispívá deset euro na chod projektu. Giannini zdůrazňuje, že FoodCoop se nedá považovat za obchod. „Naším hlavním cílem je odstranit články mezi výrobci a spotřebiteli,“ vysvětluje. Získané produkty se prodávají za nákupní ceny a každý člen by se měl podílet na jejich shánění.

Zelenina je tady k dostání jednou týdně, ostatní potraviny a další produkty si členové mohou vyzvednout kdykoli, protože každý z nich má od místnosti vlastní klíč. „Snažíme se, aby potraviny byly pokud možno bez obalu, abychom šetřili životní prostředí,“ popisuje Giannini. Každý měsíc probíhají ve FoodCoopu komunitní hostiny, kde se zpracují potraviny, které by se jinak zkazily.

Několik účastníků exkurze zná podobný projekt z Brna, kde funguje stanice BioBanka Brno. Spravuje ji hnutí Brontosaurus a někteří studenti a absolventi environmentalistiky. Na rozdíl od Vídně činí poplatek na chod projektu pouhých 100 Kč ročně.

Ať jsi študák nebo vandrák, u nás najdeš teplé místo

Po krátké cestě vídeňskou šalinou se dostáváme do centra města. Jdeme se podívat na projekt VinziRast-mittendrin. V rekonstruovaném domě z 18. století spolu žijí studenti a bývalí bezdomovci. Jedinečný projekt nám přišla představit jeho iniciátorka Cecily Corti. Iniciativa nabízí pohled bez předsudků na lidi, kteří se dostali do těžkých životních situací. Cílem je také udržet dobré mezilidské vztahy mezi obyvateli domu.

Nápad vytvořit komunitní bydlení vzešel od samotných studentů. „V roce 2009 proběhly v Rakousku velké studentské protesty proti podobě rakouského školství. Studenti obsadili auly univerzit, a když přituhlo, přidali se k nim bezdomovci,“ popisuje asistentka Elena. Po ukončení protestů studenti měli zájem zůstat v kontaktu s bezdomovci, a tak vznikl projekt VinziRast-mittendrin. Funguje od letošního jara a krom ubytování nabízí i pracovní příležitosti. Nájemníci mají možnost pracovat například v místní restauraci a v truhlářské či krejčovské dílně.

„Projekt financujeme výhradně ze sponzorských darů. Státní pomoc by byla možná přínosná, ale nastolila by podmínky, které nemůžeme dodržovat,“ podotýká Corti. Do domu díky tomu mohou přijímat osoby různých národností nebo závislé na alkoholu a drogách. Obyvatelé domu si s sebou mohou vzít i psi. Na projektu spolupracují pouze dva placení pracovníci, zbylých sto dvacet lidí tvoří dobrovolníci. Studenti a ex-bezdomovci vždy sdílejí jeden byt. „Není to pro každého, někteří studenti odcházejí, ale většina je tu spokojená,“ završuje přednášku Elena.

Bez knihovny by to nešlo

Program zakončujeme ve vídeňské univerzitní knihovně. Stojíme v atriu univerzity a čekáme, až si nás vyzvedne povolaná osoba. Přemýšlíme, jak asi bude nadcházející přednáška souviset s exkurzemi, které jsme právě absolvovali. Přichází Wolfgang Mayer a se slovy „jdete pozdě“ si nás odvádí spletí chodeb a schodišť do malé místnosti s dataprojektorem. Bavíme se o elektronických databázích, které využívá Vídeňská univerzita.

Mayer začíná výčtem dat. Univerzita má přístup k 1100 databázím, a asi třiceti tisícům elektronických časopisů a 70 tisícům e-knih. O své univerzitě mluví trochu povýšeně, ale pak se zarazí. „Vy jste z ekologických studií? To u nás na univerzitě bohužel nemáme.“ Po chvíli naváže popisem různých databází a publikum se začíná nudit, někteří upadají do polospánku a jedna účastnice vyrábí křížovku.

Konečně odbíjí druhá hodina, přednáška končí. Knihovnou nás provede Ingrid Remirer, sympatická postarší paní s náušnicí ve tvaru červené vánoční koule. Ujistí nás, že prohlídka nepotrvá dlouho a nakonec stihneme i vánoční trhy. Mnohým z nás se uleví a s radostí posloucháme, že knihy z univerzitní knihovny postavené za sebe by utvořily pás dlouhý osmaosmdesát kilometrů.